Že nejsem nadšen ziskem prezidentského úřadu rustikálním jezevcem Ing. Milošem Zemanem jsem dával najevo hned a vadilo mi kolik lidí pak vznášelo kritiku na výsledek volby. SPOZ (oficiálně Strana Práv O[b/v]čanů – ZEMANOVCI, ale víc mi sedí Strana Přátel Opilce Zemana) je pro mě stranou nevolitelnou, anžto jejich rétorika je podobná té, kterou vznáší ČSSD a KSČM: „bohaté okrademe a chudým budeme vyprávět, jak jsme udělali rovnostářskou společnost“.
Ať znamená SPOZ cokoliv, třeba i Sdružení Pytláků, Ochmelků a Zmatenců, je to pro mě nevolitelná parta, ač dovedla vybrat vítězného kandidáta prezidentských voleb 2013. Byla to právě SPOZ, která Ing. Miloše Zemana nominovala a nechápu nynější hlasy hořekujících nad tím, že prezident není nadstranický. Proč by měl být? Proč by se měl najednou začít chovat, jako by nikdy neměl nic společného s politikou jakékoliv strany? Děje se někde ve světě to, že by se kandidát po zvolení distancoval od spojení se stranou, jež jej navrhla a pomohla jeho zvolení?
Příliš často se zaklínáme prvorepublikovými ideály, nadstranickostí Tomáše Garrigue Masaryka a filmovými klišé, jak to všechno tenkrát bylo pěkné a skvěle jsme prosperovali. (Doporučuji přečíst si Den, kdy došly prachy, možná to pomůže od růžových brýlí.) Jsou to jen ideály, stejné, jako hlasy těch, co říkají že vlády KSČ bylo vše lepší*/.
Prostě požadavek na nadstranickost prezidenta mi přijde šíleně absurdní. Ať jej používá SPOZ jako svého maskota, jak je libo, protože oni jej nominovali na současnou pozici a patří k nim.
*/ Nebylo, jen pamětníci byli tenkrát podstatně mladší a ono to vnímání našeho mládí je trochu zkreslené do růžova. Nejlepší je ta doba v níž žijeme, protože na ní máme vliv, nejsou to jen vzpomínky na minulost, nebo snění „o tom až jednou…“
