Marek Olšavský: blog

Ústavní změna umožňující přímou volbu prezidenta je posvěcena senátory a nyní opravdu můžeme přemýšlet komu kdo dáme svůj hlas, pochopitelně jen ti jimž bude nejpozději 2. den 1. kola prezidentské volby 18 let (doufám že takto). Je na čase ptát se k čemu je celý ten humbuk dobrý.

V nedávném příspěvku „Kandidáti na prezidenta 2012“ jsem ocitoval kousek ústavy, který definuje pravomoci a povinnosti prezidenta. Je jich málo a podle představ širokého spektra spoluobčanů by neměl mít ani vlastní názor/hlavu, jen papouškovat co mu nadiktuje vláda a obě komory Parlamentu ČR (pamatujete výrok o modré, nikoliv zelené planetě, jenž řekl Václav Klaus, a hleďme mimo jiné článek „Ekologisté pláčí“ poukazuje na to že měl pravdu).

Po schválení přímé volby prezidenta se objevily další otázky.

Finanční limit na kampaň?

Kdo a jak jej proboha zkontroluje? Podle jakých pravidel? Například 10 mil. KČ může pro jednoho kandidáta znamenat pár billboardů ve větších městech, kdežto pro jiný uchazeč oblepí celou republiku a bude koukat z každých novin, jelikož strana co jej podporuje má správné kontakty. Mám ještě poměrně dobře v paměti jak ČSSD provozovala neustálou předvolební kampaň v letech 2006—2010 a ta ji údajně stála stejný balík peněz jako ostatní strany krátká kampaň opravdu před volbami.

K čemu ten humbuk?

Před posledními volbami do Poslanecké Sněmovny Parlamentu ČR, v roce 2010, se vedení stran kasaly jak zavedou do českých luhů a hájů přímou volbu prezidenta. Slib je teoreticky splněn, ale teď musíme ještě přijít na to, jak s tím naložit a jaký význam má přímá volba ve státě, kde prezident nemá ani zdaleka takové pravomoce, jaké mají kupříkladu prezidenti Francie, Ruska, nebo USA. Vedle Bulharska, Finska, Francie, Irska, Kypru, Litvy, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Slovenska a Slovinska jsme se stali 13. státem EU, kde je možná přímá volba prezidenta. Významné pravomoce má pouze francouzský prezident a kdo je schopen si vzpomenout na prezidenty dalších států? Já kromě Polska a Slovenska na žádného (musel bych prohledat Wikipedii).

Jaký program vlastně nabídne ten kdo přijme kandidaturu na prezidenta ČR? Vždyť je ústavně neodpovědný a má minimální pravomoce. Ale někteří kandidáti určitě přijdou se slibem mnohem růžovější budoucnosti.

Stále mi nikdo nedokázal rozumnými argumenty vyvrátit riziko volby „Jan Okurka, hokejista, prezidentem“, který byl ve správný moment dostatečně populární, takříkajíc národní hrdina. Podmínky pro kandidaturu (50 000 občanů, nebo 20 poslanců, nebo 10 senátorů) jsou nastaveny poměrně měkce, ale tvrdší bych nepovažoval za rozumné. Předpokládám, že lidé mají dost rozumu na to, aby zvolili hrdinu správného okamžiku, systém je 2 kolový a ve druhém kole očekávám eliminaci takového extrému, jak je vidět na volbách do senátu.

Cože jsem to vlastně chtěl?

Nic důležitého. Pozastavuji se nad tím, k čemu je nám přímá volba prezidenta. Proč se teprve teď ptáme, včetně těch co přímou volbu prezidenta ČR prosazovali, jak zregulovat předvolební kampaň a jaké má vlastně prezident pravomoci?

BTW:

Pár dní po ústavní změně se začíná velmi intenzivně propírat jméno Jan Fišer, který byl premiérem úřednické vlády. Jeho vláda nic nepokazila, ale také nemálo záležitostí odsunula další vládě, jež bude mít politickou odpovědnost, dopady teprve pocítíme na zastavených či značně opožděných přísunech peněz z fondů.

Pokud bude kandidovat Miroslava Němcová ano mám rozhodnuto komu dám hlas, většinu zatím padajících jmen považuji spíše za bezradné přemítání mimo realitu (Tomio Okamura je snad ten nejšílenější nápad).