Malý finanční pohled na několik novinek kolem GNU/Linuxu. Jeden z mála článků, kde se mi smíchá dění kolem GNU/Linuxu s financemi.
GNU/Linux a jeho komerční nasazení může být dobrým zdrojem příjmů, je potřeba to dělat dobře. Velmi dobře dnes zvládají komernční nasazení GNU/Linuxu víceméně jen Novell a Red Hat, ostatní, zběžným pohledem řečeno, paběrkují, ať se jedná o Xandros, Mandrivu, nebo další komerční distribuce.
Red Hat byl po dlouhá léta pro velkou část uživatelů víceméně synonymem pro distribuci GNU/Linuxu. Sice cena akcií Red Hatu dost propadla, ale podle slov představitelů RH je počet předplatitelů stále stejný a RH je ziskový, takže teoreticky je RH dost podhodnocený. Podle mého soukromého názoru je cena akcií výsledkem současné ekonomické krize, kdy spousta investorů radši stahuje své peníze z akcií, já sám RH věřím, přestože jejich distribuce nejsou pro mě zrovna ty nejoblíbenější, a pravděpodobně na nějakou dobu zainvestuji do jejich akcií.
RHEL, jako takový jsem nepotkal už docela dlouho, potkávám se spíše s distribucí CentOS, která je binárně kompatibilní s RHELem, aby ne, když je zkompilována ze zdrojových kódů RHELu, protože nemám na starosti firmy, které by byly schopné a ochotné platit komerční RHEL. Nejsou to sice velké peníze, ale pokud firma nemá na rozhazování, radši jim levně pomohu se serverem na CentOSu, než abych sledoval pirátsky získaný Windows Server. Uživatelů CentOSu je docela velké množství a jeho uživatelé mají pak snadný přechod na RHEL, pokud se rozhodnou, že chtějí verzi s komerční podporou.
Když už jsem si vzpoměl na CentOS, musím připomenout i UnbreakableLinux od Oracle, který je jen překompilovaný CentOS. RHEL je totiž certifikovanou distribucí pro provoz serverů Oracle a Oracle pravděpodobně chtěl pomoci firmám od nutnosti kupovat licenci na OS, nebo chtěl mít vše ve vlastních rukách. Oracle neprosadil, respektive prosadil nevýrazným způsobem. Osobně mám pocit, že by Oracle neměl plýtvat potenciálem na vytvoření vlastní distribuce, věnovat se tomu co umí nejlépe a své možnosti i schopnosti spojit s etablovanými tvůrci komerčních distribucí GNU/Linuxu, třeba se jmenovaným Red Hatem, nebo Novellem.
SCO, divná a nepovedená kapitola růstu GNU/Linuxu. V U.S.A. evidentně platí pravidlo, že když nemáte finance, měli byste se začít soudit a třeba něco získáte, čímž prodloužíte agónii firmy, která by jinak zanikla, možná ji dokážete zachránit, ale to bych považoval za velmi nepravděpodobné. SCO to zkusilo, postupně se začalo soudit s mocnými firmami IBM, Novell a dalšími, prostě téměř s každým, kdo má něco společného s GNU/Linuxem a Un*xem.
Od počátku panovali nemalé pochybnosti o oprávněnosti vznášených požadavků. SCO kdysi totiž prodalo práva na Unix firmě Novell a její tvrzení o nárocích na intelektuální vlastnictví stály na vodě. Stalo se co bylo očekáváno, SCO prohrálo u soudu a zkusilo se odvolat. Očekával jsem, že neuspějí a s radostí jsem četl sladká slova o dluhu SCO vůči Novellu. Ještě nedávno mi přišlo SCO nezničitelné, ale konečně se zdá, že je soudům konec a GNU/Linux se může dále vyvíjet beze strachu z absolutně iracionálních žalob na vývojáře.
Firmy kolem GNU/Linuxu, přesněji řečeno kolem svobodného software jako celku, mohou mít v době současné finanční krize problémy a vůbec to nemusí být zanedbatelné, ale čekám, že v době, kdy budou odběratelé trochu více obracet v rukou každou Korunu (Euro, Dolar) může svobodný software významně posílit, protože vendor lock-in je drahá záležitost a platby za služby jsou lepší varianta, než platit za služby i licence.
