Marek Olšavský: blog

Gruzie, ze které mimochodem pocházel Josif Vissarionovič Džugašvili (Josif Stalin, pokud jeho správné jméno neznáte), a Jižní Osetie jsou pro nás vzdálené, ale současné dění by nás nemělo nechat klidnými, Ruský medvěd tam totiž, opět, válčí. Naši profesionální demonstranti i Jiří Paroubek mlčí.

Na mém blogu jsem poslední dobou zveřejnil dost politických komentářů, v nichž se snažím trochu poukázat na to, co se mi nelíbí od konkurenční ČSSD, ale pokud se nemýlím, kritizuji i některé nešvary v mé „domovské ODS“, jejíž jsem členem. Prostě nejsem tak šílený technokrat, jak by se mohlo jevit, podle některých článků, zajímá mě mimo jiné, jakým směrem se ubírá politika v tomto státě, který mimo jiné definuje podmínky pro můj život a mou (mikro)živnost. Zatím jsou změny pozitivní i když dost bolestivé, platíme za to, že většina z nás radši preferovala sociální stát, před rozumným nastavením podmínek pro příznivější rozvoj firem, které obyvatele živí. Jak to vidím, není daleko doba, kdy budu muset přestat takovéto články psát, protože, jak správně upozornil Rudolf Polanecký, ČSSD si hodlá posvítit na každého, kdo o ní píše nepříznivě, tipuji, že u novin to nebude tak patrné, ty jsou mocné, ale pronásledováni mohou být především blogeři, kteří nejsou svázáni novinářskými pravidly a píší více „bez obalu“ (záměrně jsem použil název někdejšího pořadu České Televize, protože ten byl na nátlak Jiřího Paroubka zrušen).

Zatím ještě ČSSD nevyhrála, takže využívám svobody slova a mohu ji kritizovat. Že cenzura od ČSSD začala poznáte snadno, zmizne většina politických zápisků, které kritizují co vedení ČSSD; v čele s Jiřím Paroubkem, Davidem Rathem, Bohuslavem Sobotkou a Haškem; vymýšlí. Zatím jen opakuji, že ČSSD je potřebná strana, ale měla by vyměnit své diktátorské vedení, protože mám strach z doby, kdy by nám zase vládl absolutista Paroubek. Myslím si, pokud by nestihl rychle zadrátovat hranice, že by mu dost lidí, kteří jsou na úrovni, uteklo, protože by mohla nastat perzekuce opozice a zhoršily by se podmínky i pro drobné živnostníky. Připadám vám paranoidní?

Ve svém dřívějším článku „Komentář ke každému prdu“ jsem se dost podivil nad tím jak Jiří Paroubek se svými nohsledy komentují každý krok svých oponentů a drží ve svém sídle novináře kvůli svým tiskovým prohlášením. Něco se asi změnilo, Rusko vojensky zaútočilo na Gruzii, kvůli ruským obyvatelům v Jižní Osetii (přirovnal bych to ke Gruzínským Sudetům), a z Lidového domu jsem neviděl žádná velká tisková prohlášení. Kdyby zasáhlo USA, nebo NATO, viděli bychom představitele Lidového Domu v televizi asi bez přestávky, ale vojenský akt Ruska je z jejich hlediska evidentně v pořádku. Evidentně musí mlčet, kdyby vyjádřili souhlas, razantně by poklesly jejich šance se ještě někdy zúčastnit podílu na moci, a kdyby kritizovali, evidentně by jejich přátelské vztahy s ruskými přáteli značně ochladly, zatraceně nepříjemné kleště.

Kupodivu není vidět ani aktivita profesionálních hladovkářů a demonstrantů, kteří protestují proti všemu. Asi proto, že vojenský akt Ruska je lepší, než vojenský akt NATO.

Útok Ruska na Gruzii neschvaluji, není mi známo, že by Gruzie podporovala terorismus, nebo utlačovala ruské obyvatelstvo v Jižní Osetii. Není mi to známo, ale nevíme přesně co se tam dělo, informace z těchto končin jsou vzácnější, než informace ze Seychel. Ale aby jeden stát zasáhl kvůli řešení vnitřních sporů jiného státu, nebo napadl jiný kvůli národnostní menšině? Nějak moc mi to připomíná kapitoly z dějepisu o odtržení Sudet, jen s tím drobným rozdílem, že Sudety jsme vydali „dobrovolně“. Jestli hodlá Rusko takto řešit „ochranu“ občanů s ruskou národností, můžeme se pravděpodobně velmi brzo dočkat útoku na člena Evropské Unie a NATO, na Estonsko, nebo Lotyšsko (pobaltské státy s početnou ruskou menšinou).

S tou informovaností je to problém, v paměti máme asi všichni, teda spíše lidé kolem IT a internetu, akci Ruských hackerů (teda Rusko vše popřelo), kdy byly napadeny důležité weby v Estonsku a podobným způsobem řeší ruští hackeři (které považuji za extrémně schopné) přístup k informacím ze zemí, s nimiž má Rusko poněkudsi neuspořádané vztahy.

Mimochodem, blíží se 40. výročí vstupu vojsk Varšavské Smlouvy do Česko-Slovenska, který přerušil proces uvolňování absolutistického diktátu jedné strany a vyhnal elitu národa do zahraničí. Současný akt Ruska mi nápadně připomíná tyto události, které znají mí vrstevníci již jen z dějepisu, a je otázkou, jestli se i my nemáme začít bát takto „přátelského gesta“, protože jsme někdejší satelit Sovětského Svazu.

Rusko, podobně jako Čína, není stát, který by mohl být řízen demokraticky, svým způsobem potřebuje absolutistického vládce, protože jinak by tam nastala anarchie a spousta místních občanských válek, ale absolutismus musí zůstat pouze ve vnitřních hranicích, nesmí zasahovat do dění v okolních státech.

Pěkně jsem si tu rozebral, proč se asi komentáře od vůdce z Lidového Domu nedočkám .

Update (16. srpna 2008 15:30): Tak na Z1 jsem se dozvěděl, že obě strany podepsaly příměří, to je dobře, protože válka není dobrá věc. Bohužel těch ohnisek potenciálních územních sporů je tu mnoho a díky precedensu který vznikl odtržením Kosova mohou být takováto území dost nebezpečnými rozbuškami. Jen ten komentář Jiřího Paroubka mi chybí, vždyť tak rád dává najevo, jaký je odborník na zahraniční vztahy a rád komentuje každé upšouknotí, které nepochází z jeho blízkého okolí.