Ač jsem pravicový demokrat (no naše pravice je v západním pojetí spíše střed) a konzervativec, už jsem několikrát na tomto blogu psal, že jsem v ODS, trochu sleduji co se děje u extrémní levice (KSČM) a levice (ČSSD). „Stranický soud“ proti Miroslavu Šloufovi mě neskutečně pobavil a zároveň utvrdil, že současný stav ČSSD je neúnosný.
V demokratickém zřízení (Zná někdo lepší?) má opozice velmi důležitou roli. Myslím si, že pohlídá vládnoucí koalici před tím, aby neprosadila zcestnosti do zákonů a navíc ji „nutí“ dělat věci co nejlépe. Bohužel to má jedno ale, protože „co nejlépe“ může být pěkně bolestné. Od opozice mohou také vzejít užitečné zákony, protože nejsou zatíženi aparátem vlády a mohou si všimnout oblastí, které vládní koalice vidět nemůže. Opozice ale musí být fungující, což lze napsat, bohužel, snad jen o KSČM, ale rozdhodně ne o ČSSD.
Nejsem příznivce Miroslava Šloufa, přeci jen v jeho minulosti jsou věci díky nimž by neměl být tak viditelný, pokud vás zajímá více, doporučuji k přečtení knihu „…Miroslav Šlouf, démon je“ od Josefa Petrů. Ale co se mi hrubě nelíbí jsou snahy o jeho vyloučení z ČSSD, protože projevuje vlastní názor a vlastní aktivitu, kteréžto není přesně podle diktátu ÚVV ČSSD, podobně dopadlo již několik poslanců a kolem posledního „odpadlíka“* Petra Wolfa se dějí opravdu podivnosti. Ono to tak vypadá, že Jiří Paroubek pracuje ve službách jiné strany na rozkladu ČSSD a pokud odpadnou demokraticky zmýšlející členové, slavně se sloučí s extrémně levicovou KSČM, protože ČSSD bude přesně tam, odkud ji na výsluní vytáhl Miloš Zeman.
Nevím, jestli čtete blog Rudolfa Polaneckého, já ano, protože mám kompatibilní názorovou linii. Jeden jeho názor tu musím ocitovat, protože s ním 100% souhlasím. „Autoritativní způsob vedení strany příliš se nelišící od vůdcovství znamená, že ČSSD by měla trochu pozměnit svůj název: Česká strana sociální diktátorská.“ Jen já bych napsal Socialistická místo sociální. Pokud budou ve vedení Jiří Paroubek, David Rath, či Bohuslav Sobotka, bude strana nadále nedemokratickou, snad jediný z vedení, koho vidím jako rozumnou alternativu je Zdeněk Škromach. Myslím si, že návrat Miloše Zemana by straně mohl významně pomoci, minimálně by se srovnala vnitrostranická demokracie a přestala by perzekuce za jiné názory, než jaké má vedení diktátorem.
Jak jsem napsal, opozici vítám, ale konstruktivní opozici, to co předvádí Jiří Paroubek a jeho nohsledi je budování destruktivní a nedemokratické opozice, už téměř čekám, kdy oživí myšlenku Lidových Milicí. Znám pár lidí, kteří jsou členové ČSSD a nesouhlasí s tím, jak je strana směřována, takže nebudu rozhodně tvrdit, že ČSSD představuje zhmotněné politické zlo. Jiří Paroubek jednoznačně směřuje stranu k dalším prohraným volbám, byť zatím průzkumy veřejného mínění ukazují něco jiného, ale ČSSD začíná postupně své vedení ztrácet. Pokud prohraje volby a Jiří Paroubek se svými nohsledy zůstane ve vedení ČSSD, může čekat stranu postupný pád do těch oblastí, kde je dnes KDU-ČSL, nebo Strana Zelených, bude bojovat o malinké zastoupení v parlamentu a místa jejich poslanců obsadí KSČM, což je teoreticky horší varianta (jenže ti jsou alespoň názorově stabilní).
Přestože to vypadá jako bych na ČSSD a lidi z této opoziční strany jen nadával, byli tam lidé, kterých si vážím pro jejich odbornost. Jsou jimi bývalí ministři Jiří Rusnok a Pavel Mertlík, kteří byli odstraněni, protože uvažovali ekonomicky a to nebyla pro ČSSD líbivá politika. Vedení ČSSD by muselo přiznat, že jejich rozhazování představuje pro ČR obrovský průšvih.
(Tento článek vyjadřuje jen můj osobní názor. „Může se Vám nelíbit, můžete s ním nesouhlasit, ale to je vše co s tím můžete dělat.“ — Jára Cimrman)
*/ Záměrně mám odpadlík v uvozovkách, protože byl odejít rozhodnutím ÚVV ČSSD za to, že projevil vlastní názor a dějí se kolem něj podezřelé věci, třeba vykradení jeho kanceláře, kdy se měl ztratit pouze počítač s důležitými daty a nic jiného (Že by to byla objednávka vedení ČSSD?).
