Marek Olšavský: blog

Ačkoliv se ještě stále neumíme, alespoň Ti starší, rozumně vyrovnat s dědictvím po 41 let trvající vládě Komunistické Strany Československa, neměli bychom zapomínat. Jedni vzpomínají jak se měli dobře a jaké byly „jistoty“ v období umělého trhu, jehož plánovači se snažili nalinkovat i spotřebu toaletního papíru na 5 let dopředu, druzí zatracují; tedhejší společenské zřízení; kvůli omezení několika svobod.

42 let vlády KSČ přineslo jediného slovenského prezidenta, Dr. Gustáva Husáka. Člověka, jehož osobně považuji za politika, který udělal mnohé pro svou rodnou vlast, Slovenskou Republiku, ačkoliv ji prý chtěl zachovat samostatnou již po 2. světové válce, ale byl od sovětských soudruhů přesvědčen o potřebě obnovy společného státu ¹.

Když byl v roce 2011 pohřeb Václava Havla, prvního Českého prezidenta, vzpoměl jsem si na Gustáva Husáka a znovu mi jej připomělo 10. ledna 2013, kdy uplynulo 100 let od jeho narození. Ačkoliv byl prezident režimu, který jsme zavrhli, neměli jsme dostatek slušnosti na důstojné rozloučení s bývalým prezidentem. JUDr. Gustáv Husák zemřel 18. listopadu 1991, zapomenut v Bratislavě.

Stále jej hodnotíme jako představitele režimu, který tu byl a byl neoptimální. Ano v roce 1948 znárodnili komunisté více, než bylo nutné [v tehdejším východním/socialistickém bloku jsme byli výjimkou kde neexistoval jediný oficiální živnostník]. A byl to právě komunistický režim, který věznil Gustáva Husáka, protože patřil k osvícenější části vedení KSČ. Podle mého názoru byl prezident Gustáv Husák jen stínem Gustáva Husáka z období před uvězněním. Za jeho vládnutí probíhala normalizace, dle některých nejtvrdší etapa budování socialismu [což mi připadá jako nesmysl, jelikož v porovnání s 50. lety 20. století to musela být celkem procházka růžovou zahradou], ale na konci začalo uvolňování a byly povolovány první živnosti.

I když ze současného režimu těžím více, než bych mohl za socialismu, nesouhlasím s tím, jak jsme se zachovali k některým jeho představitelům, jež nás reprezentovali. Jsem narozen v letech „husákovo dětí“, ač nesympatizující s tehdejším režimem (dnes nesympatizuji, tehdy jsem na to měl málo rozumu), odmítám černobílé vidění: „vše bylo skvělé vs. vše bylo špatné“. Někdy mám pocit, jakoby novináři měli příkaz vše znevažovat a zatracovat, ale je třeba si uvědomit, že každý systém má chybu, demokracie je tím nejmíň špatným, ale rozhodně ne dokonalým zřízením.

¹/ Česká Republika by rozdělením spadla do západní sféry vlivu, pokračoval by u nás demokratický vývoj a rozhodně bychom měli nepoměrně bohatší ekonomiku, ale SSSR by neměl extrémně levný přístup k uranu z Jáchymova, ani já bych neplnil internet texty, protože jsem Čechoslovák.