Marek Olšavský: blog

…v propadlišti dějin. Obránci anonymity a „svobody slova“ na internetu budou psát plamené petice proti omezení anonymity na internetu, nicméně já jsem z těch, kteří deanonymizaci vítají.

Jakožto celkem pravidelný čtenář Neviditelného psa jsem zaregistroval povinnost, od 15. února 2010, být registrovaný a mít korespondenčně ověřenou registraci. Lidovky (pod něž Neviditelný pes spadá) nejsou prvními novinami, které vyžadují registraci a jsem rád, že ji chtějí korespondenčně ověřenou, bude téměř jisté, že komentující osoba opravdu existuje. Stejný postup byl aplikován před delší na iDnes.cz, také z vydavatelství MaFra (mimochodem jednou by mě zajímalo, jestli se kromě designu liší deníky Dnes a Lidové Noviny). Podle současného stavu a obsahu diskuzí mám pocit, že

Jsou diskuze potřeba, nebo ne? Záleží na tom kde. Na stránkách firem je shledávám zbytečnými. Na webshopech mohou být velmi prospěšné a zajímavé pro nerozhodné zákazníky. Co se týče stránek kde vychází s nějakou pravidelností články, tam diskuze považuji za velmi důležité, na odborných webech se v nich často objeví postřehy, jež unikly autorovi článku, v běžném zpravodajství je docela dobré znát i jiné názory, než jaké měl autor článku.

Když mám jasno, kde povolit, je potřeba vyřešit otázku, co s balastem. Prvním balastem je spam, teoreticky by mohla pomoci rozumná Captcha, ale ani ta není všemocná a občas nějaký spam pronikne. Perfektně je problematika komentářového spamu vyřešena ve, i na tomto blogu používaném, WordPressu, který díky pluginu Akismet kontroluje na komentáře, jestli nejsou spamem, na externím serveru a jeho úspěšnost je neuvěřitelná. Po odfiltrování zbývá vytřídit užitečné komentáře a ty, jež jsou bordelem, pokud se podíváte na typologii internetových diskutérů (pdf), zjistíte, že máte zájem o komentáře od menšiny, jež tato typologie téměř nepostihuje.

Způsobů, jak pustit na web jen chtěné komentáře je vícero. Moderované diskuze jsou při živějším diskutování docela opruz, pořád je potřeba hlídat nové komentáře. Opět jedno zajímavé řešení najdeme u Wordpressu, po schválení prvního komentáře jednoho pisatele (WP používá pro rozlišení emailovou adresu) jsou další komentáře od tohoto komentujícího automaticky schválené, tedy pokud se mu nepodaří napsat komentář po němž Akismet usoudí, že je to spam.

S registracemi je problém, pokud nejsou nějakým způsobem ověřované (a poslání odkazu mailem není dostatečné ověření), nebo schvalované administrátorem webu, nelze se ubránit zabordelování diskuzí, protože takových registrací je možné vytvořit 1000. Korespondenční ověření, kdy pošlu kód v papírovém dopise (viz. Mafra, eBay, nebo Aukro) je drahé a provozovatel menšího webu si jej nemůže dovolit. Ideální by byl jakýsi internetový občanský průkaz, nebo chcete-li pas, který by byl jednoznačně svázán s jeho uživatelem.

Jedno z technických řešení jediné identifikace, nepotřebovali byste se registrovat všude, kde se chcete zůčastnit dění, je OpenID. Bohužel serverů na nichž je možné OpenID zřídit je hodně a není přitom vyžadováno ověření zadaných informací, takže implementací OpenID sice usnadníme život komentujícím, pokud povolíme komentování jen „registrovaným“, ale od balastu internetových anonymů nám to nepomůže, jen si jejich množinu zúžíme na technologické nadšence.

Anonymní web postupně zmizne, nebo se zmenší prostor pro anonymní bordel. Této budoucí vlně se také říká Web 3.0. Bohužel zatím neznám metody, jež by vedly k jednoznačnému propojení skutečného člověka s jeho virtuální existencí, vyjma kvalifikovaných elektronických podpisů (na webu však velmi špatně použitelných). Obtížně zodpověditelná je otázka uložení a rozumné ochrany soukromých údajů, protože některé jednoznačné údaje prostě někde na internetu budou muset být a budou muset být rozumným způsobem dostupné.

Jsem si vědom problémů s elektronickým pasem, ale nebudu se bránit rozumnému a bezpečnému řešení. Nejvíce se bude nelíbit těm kteří do komentářů připisují největši hlouposti, vyvolávají mimotématické hádky, nebo jsou „první“, pokud by se nemohli skrývat pod pláštíkem anonymity, nemohli by takovéto hovadiny psát, aby se neshodili před lidmi, jež je znají osobně. Vyjmenování se budou pochopitelně bránit, že jde o potlačování svobody slova.