Marek Olšavský: blog

Když se daří, tak se daří, na dnešek (neděle 2. srpna 2009) jsem měl naplánovánu práci. Pro jeden web potřebuji udělat administraci článků (koncept používaný posledních několik let jsem zcela zahodil) a potřeboval jsem udělat nemálo změn, postupně jsem si je připravoval skoro celý týden, mimo víkendy dělám webařinu jen po chvílích po práci.

Potud vypadá všechno v pořádku, chybka se stala, když jsem byl spokojen se strukturou a chtěl jsem si ji zazálohovat. Místo scriptu dumpdb jsem spustil script dropdb (oba scripty jsem si napsal v Pythonu již před delší dobou, protože používám stále stejná nastavení, která jsem musel vypisovat do konzole), takže místo zálohy databáze v adresáři projektu jsem neměl databázi žádnou a záloha byla stará několik dní, kde nebyly žádné provedené změny. Docela vtipné, když se Vám něco takového povede ve chvíli kdy již hodně hoří termín.

Na mém facebookovém profilu jsem se označil za atomové hovado, přičemž jsem prozradil, co se mi povedlo, a jal se restaurovat databázi do podoby, jakou jsem si myslel, že měla. Povedlo se mi to snad dokonce lépe, protože jsem měl lépe rozmyšlenou funkčnost a změny struktury jsem měl podstatně lépe rozmyšlené, než když jsem úkol řešil během týdne.

Jeden z kamarádů Marek Stopka mi poradil využívání Point in time recovery, nástroj a postup kterým bych mohl takovéto chyby napravit. Pro příště jsem chytřejší (nastavení systému na serveru jsem si už upravil) a doporučuji vývojářům využívajícím MySQL, aby se na tuto možnost také podívali, chybovati je lidské.

Problém je teoreticky vyřešen, ale kde vzít těch 10 hodin, které jsem trávil rekonstrukcí struktury a ne kódováním, mi není jasné. Chjo, zákazník mě sjezdí jako malého psa a ještě mě to bude nejspíše stát nějaké ponížení fakturované částky.