Náš prezident Václav Klaus prohlásil, že krize odezní sama, bez ohledu na to, jestli stát bude zasahovat, nebo nebude. Léčená rýma trvá 7 dní, pokud nejdete k lékaři, trvá týden. Asi nejsem sám, kdo si myslí, že tento příměr byl naprosto přesný
Ekonomickou krizi nezačal žádný stát, žádná politická strana. I když je to trochu sporné, celá řada tlačila banky do dostupných hypotéz a pokud možno snadno dostupných spotřebitelských úvěrů. Tlak možná nebyl viditelný, ale z mnoha zpráv se dalo odtušit, že existoval. Levné, snadno dostupné, hypotéky zkombinované s tlakem akcionářů na vysoké zisky, kterýžto generoval půjčování i značně rizikovým skupinám obyvatelstva, vyplodily značné množství takřka nedobytných půjček. Když se k tomu přičte způsob, jakým jsou rizikové pohledávky prodávány v balíčcích dále, dosáhl průšvih těch rozměrů, jakých jsme dnes svědkem, neexistuje žádná velká bankovní skupina, která by nebyla problematickými hypotékami postižena.
Finanční krizi rozpoutal bankovní sektor, život na dluh se stal moderním a touha po vlastnictví věcí se stala silnější, než racionální uvažování nad tím, co si kdo může dovolit. Hypotéky svou výškou a rozsahem byly spouštěčem celé krize, já si myslím, že musí zákonitě splasknout ještě bublina běžných, spotřebitelských, úvěrů, která bude rozsahem větší, protože drobné půjčky jsou rozesety i mezi lidmi, kteří na hypotéky nedosáhli. Ano, píšu o kreditní krizi, kterou také analytici předpovídají, byť zatím ne tak nahlas, jako se mluví o hypoteční a finanční krizi (radši). To co vypadalo jako malá krize, která se dotkne pár bank, rozpoutalo pády stále dalších finančních ústavů, které přiškrtily proud financí do firem a firmy se musely začít chovat výrazně úsporněji. Roztočilo se tím kolečko krachů firem, snížení nabídky pracovních míst a nejistota, která omezuje spotřebu, protože i nezadlužená menšina racionálně snížila finanční výdaje, jistota je jistota. V problémech se tak ocitly firmy, které neustále budovaly další a další výrobní závody v očekávání stále větších prodejů.
Mimochodem v automobilovém oboru jsem zemětřesení čekal, již mnoho let jsem četl, že Ford, General Motors, nebo Fiat, mají ztráty, ze kterých se jim nedařilo dostat. Naopak japonští draci, Toyota, Honda, Subaru a další se těšili dobrému finančnímu zdraví, i dlouhodobému postupnému růstu. Ani se moc nedivím, pokud se kouknu na zhmotnělou kvalitu, kterou Toyota, či Honda, nabízí.
Václav Klaus na setkání se svým Slovenským protějškem řekl, že státní léčení finanční krize se podobá léčení rýmy. Rýma odejde sama a krize také odejde. Stát toho v podstatě ani moc dělat nemůže, nechce-li dělat pobídky na výstavbu dalších montoven. Jediné co lze dělat, alespoň já to tak v této chvíli cítím, je počítat s menšími příjmy do státní kasy a tomu přizpůsobit rozpočet. Na stránkách Hospodářských Novin, tedy nejen tam, je plán NERVu, který by mohl vést k záchraně ekonomiky před hlubokou recesí, ale pokud se kouknu pořádně, vidím ukázku klientelismu (šrotovné na auta), motivace bank k půjčkám, nebo nápady s dlouhým průběhem, které nám pomohou při budoucí krizi, viz. kapitola věda a školství. Proti krizi, která by podle dost odhadů měla být přibližně v poločase se už nic dělat nedá a žádný stát na světě nemá tolik peněz, aby dokázal pomoci všem, kteří tu pomoc potřebují.
Ano myslím si, že stát jako takový toho moc dělat nemůže, je jen v roli statisty, který může vývoji ekonomiky přizpůsobit rozpočet, ale nic více. V ČR je celá řada velmi inteligentních a šikovných lidí s velmi dobrými nápady, myslím si, že do budoucna by se měly zlepšit podmínky pro jejich další rozvoj a práci, nepreferovat nasycení běžné dělnické síly na úkor využití našeho potenciálu ve vědě a špičkových technologiích. Jenže to je běh na dlouhou trať, návratnost investic do vzdělání a výzkumu je vidět podstatně později, než návratnost pobídky do dalšího montážního závodu (byť daňová úlevu na montovnu se bude vracet déle, než investice do vývoje moderních technologií).
Václav Klaus docela trefně pojmenoval stav jak jej vidím.
Komentáře
4 komentáře: „Co mají společného rýma a ekonomická krize?“
V jednom ohledu s Václavem Klausem souhlasím. ČR prakticky nemá možnost jak krizi ovlivnit nebo zkrátit. To nedokáží ani tak velké ekonomiky jako Japonsko např. Co ale dokáže vláda ovlivnit, a měla by to mít hlavně na zřeteli je společenské a kulturní klima. Tj. v jakém stavu a jak moc rozpolcená společnost bude za dva roky. To se obávám, že libertánský (a sobecký způsob uvažování V.K) je cesta jak popularizovat extrémy na obou stranách politického spektra. Nechtěl bych být s V.K. na jedné lodi.
p.s. Aspoň, že V.K. už si všiml, že tu nějaká krize je.
Nyní nastává období, které jakoby nahrává příznivcům regulací všeho druhu a příznivcům státních zásahů. Volná ruka trhu – tento pojem je dnes téměř sprosté slovo.
Je však třeba si uvědomit, že jakékoliv zásahy (potřebné k odvrácen nejhorších důsledků krize) budou mít dlouhodobý vliv na platební bilanci a státní rozpočet vůbec.
Dluhy, vzniklé v době krize a vzniklé za účelem zmenšení následků krize, ponesou naši potomci. Při rozhodování, jakým způsobem se pomůže lidem (zaměstnancům i podnikatelům), by mělo být na to brán zřetel.
Podle mého názoru má Klaus pravdu. Krize odezní sama a my máme opravdu velmi málo nástrojů jak to ovlivnit. Jsme totiž v podstatě montovnou aut, a tak musíme čekat na oživení poptávky po autech v zahraničí. Třeba teď nám paradoxně pomohlo šrotovné v Německu. Osobně zastávám názor že stát by neměl pomáhat firmám, které do problémů dostalo jejich vedení (například sklářský průmysl). Spíše je potřeba pomoci těm lidem, kteří nedostali od září výplatu.