Marek Olšavský: blog

V loňském roce jsem psal o finanční (ne)vzdělanosti našich lidí, protože dluhy na vánoční dárky považuji za opravdu velmi slabomyslný nápad. Vánoce jsou za dveřmi, ale čísla o dluzích a zadluženosti už lezou na povrch. Možná se mýlím, ale ukazují zcela jasně, jak jsme hloupí, co se týče financí.

Já sám se jen velmi nerad zadlužuji, jednu chvíli bylo v mém životě období, kdy nade mnou málem sklapla dluhová past, ale stačilo překonat lidskou vrozenou lenost, domluvit se těmi několika věřiteli a pak vše postupně splatit. Neměl jsem rozhodně dluhy za nákupy na splátky, takový tam byl jediný, ale dost vysoký (auto), prostě to přišlo ze strany, od které jsem to trochu nečekal. Dnes mám obrácený přístup, faktury se snažím zaplatit ve chvíli kdy přijdou a díky dobré platební morálce získávám od mých dodavatelů vcelku rozumné výhody.

Jeden z místních komentujících, jehož znám již delší dobu, Pavel Stěhule, a s nímž jsme v politických názorech na obrácených stranách spektra, nedávno poznamenal, že takoví mravenečci jako já přispěli k současné ekonomické krizi, protože nekupujeme každou novinku co nabídne marketing výrobců a Číňané nemají odbyt. Ano opravdu nekupuji každou novinku, když něco potřebuji/chci a není to nezbytně nutné, počkám si až mám hotovost, nekupuji na dluh, abych byl „in“. Výrobci a banky se mohou vstekat, ale takto racionálních lidí si vážím nepoměrně více, než neustálých dlužníků.

Nákup vánočních dárků na dluh považuji za naprostou zcestnost. Neměl jsem vždy rozumné příjmy a některé roky v minulosti jsem kupoval relativní maličkosti. Dneska mám vyrovnaný rozpočet, míněno z naprosto pravidelných příjmů, ale existují také příjmy nepravidelné, k nimž se chovám tak, abych měl na dárky, případně na to co chci pro sebe, hotovost, byť jen virtuální, protože peněz v hotovosti nosím jen naprosté minimum, zbytek jsou bezhotovostní platby. Ty mimořádné příjmy mi generuje má občasná autorská činnost pro některé portály.

Čísla o zadluženosti, která byla teď zveřejněna, jsou naprosto šílená (a to jsou čísla z konce roku 2007, ta letošní nebudou jen tak rychle k dispozici).

• cca 300 mld. korun na spotřebitelských úvěrech, tj. 14× více vůči roku 1997
• cca 500 mld. korun v úvěrech na bydlení, což je 43× větší objem vůči roku 1997, ale půjčka na bydlení je pro běžného občana snad jedinou, která je rozumná

Mnohem horší však je, že si půjčují ti, kteří mají relativně hluboko do kapsy jen při běžných výdajích a splácení spotřebitelských úvěrů je může dostat na hranici přežívání v relativní chudobě, hlavně že mají velkou FullHD LCD televizi a k ní připojený Sony Playstation 3. Kdo trochu přemýšlí a není mu cizí řídit i rodinný rozpočet, je na tom většinou relativně slušně. Půjčka neznamená jen možnost koupit si ihned to co chci, ale především mi sežere více zítřejšího chleba, než kdybych si na danou věc ušetřil.

Musím zde napsat slova jednoho z lidí, kterých si vážím, našeho primátora Jaroslava Kubery: „Je mi líto důchodce, který má problémy s vyžitím z důchodu a rád bych mu pomohl, ale není mi líto člověka, který se předlužil, ten ať přijde o vše.“ Já ještě dodám, že opovrhuji lidmi, kteří se předlužili a ještě svou naprostou hloupost ukazují v televizi. Člověk si půjčit může, nikdo jej k tomu nenutí, ale pokud to udělá musí splatit.

Tento týden se očekává oznámení o snížení úrokových sazeb České Národní Banky. Snížení této úrokové sazby pochopitelně sníží i úročení úvěrů. Docela by mě zajímalo, kam to povede, protože za chvíli bude i nová sazba moc vysoká a bude tlak na další snižování. Domyslím to do nesmyslna – pokud se to udělá ještě několikrát, bude úroková sazba záporná a bude to znamenat, že každému kdo si půjčí peníze se bude doplácet? To je ale ekonomický nesmysl, že?

Neřekl bych, že za úroveň zadlužení domácností na spotřebních úvěrech mohou reklamy splátkových společností. Tím největším problémem je nerozvážnost a chuť mít všechno hned. Copak je problém si vzít kalkulačku a spočítat si, kolik bude ten dluh stát celkově na splátkách?