Jeden ze spolehlivých způsobů, jak se přiblížit depresivním stavům je sledovat koukat na bulvární zprávy na TV N@va, nebo TV Prima, případně čtení bulvárních plátků. Jenže „Česká malost“ se objevuje i na seriozních stanicích a v seriozních novinách, přitom tento povzdych není absolutně na místě.
Před několika dny pronikla do zpráv informace, že Francie by ráda prodloužila svoje předsednictví Evropské Unii. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy na sebe upozornil především díky krizi. Bohužel jedna z vět které zazněly v našich médiích zněla ve smyslu „že se nesmíme divit, protože jsme malý národ a jako takový bychom neměli sílu prosadit silná témata“. Považuji to za naprostou hloupost.
Nejsme malý národ, co se týče velikosti státu, ani co se týče počtu obyvatel. Jsme středně velký stát i v Evropě lze nalézt dost menších. Portugalsko je přibližně stejně veliké, jako my, přibližně odpovídá i ekonomická výkonnost a přitom za svého předsednictví dokázali prosadit tzv. Lisabonskou smlouvu, která má nahradit zavrženou Evropskou ústavu a s níž mnoha bodech nesouhlasím, přestože nejsem euroskeptik.
Malost je zakořeněna v nás, když se budete bavit s Američanem, poznáte že je hrdý na to, že je Američan. Kdežto před cizinci se Čech přiznává ke svému národu jakoby ostýchavě. Nejsme malý národ velikostí, dějinami ani osobnostmi, dokonce bych si troufl tvrdit, že Český národ má důvod být zatraceně hodně hrdý na svou historii i na svůj dnešní potenciál. Jako hrdý národ vypadáme snad jen při úspěších našich sportovců, jinak to vypadá, jako bychom se styděli za to že jsme Češi.
Komentáře
12 komentářů: „Jaký jsme národ?“
Jestli to nebude v tom, že se nečeká, že euroskeptická vláda zvládne nějak rozumně předsednictví, když v podstatě nemá na co v unii navazovat. Uvedu jednoduchý příklad – těžko si za šéfa řeznictví vezmeš vegetariána – byť má veškerou kvalifikaci, ale když se ho zeptáš na jeho vztah k masu, tak odpoví, že jej nenávidí. Takže jisté obavy jsou na místě. Na druhou stranu – proč ne, bude to dost velká zkušenost pro diplomaty, vládu a celý ten podpůrný aparát, která se později určitě zúročí.
p.s. záleží na koho narazíš (v cizině). Všichni Češi se kterými jsem se někde venku setkal se rozhodně za to, že jsou Češi nestyděli – i když ve světě se o Češích ví asi toliko – Jágr, Nedvěd, pak dlouho dlouho nic, Praha. Takže na vandru je to výhoda – stačí říct, že jsem Čech, a hned si mně lidi zapamatují – pro úplnost dodávám – chodím po horách nebo poutních cestách (těch dálkových), takže potkávám trochu specifickou sortu lidí.
Pavel Stěhule: po svých toulkách světem jsem zjistil, že jako Češi jsme vnímáni dost pozitivně. Nikde žádná nenávist nebo nevyřízené účty ..Jeden Turek mi řekl: vy Češi se máte. U vás bude vždycky klid. Jste zadobře s arabskými zeměmi, jste za dobře s Izraelem a se Západem.
Tohle se jinde ve světě nevidí.
Něco na tom je ..
Dalibor: Ty jsi to trefil lépe. Nás kdekdo vnímá velmi pozitivně a ten paradox, že jsme schopni vyjít s kdekým v pohodě, je pravdivý. Já jsem to spíše myslel ve směru, proč si sami sebe tak málo vážíme, to už je dost prazvláštní.
Marek: Viděl bych dva důvody – jednak chybí trochu rozhledu a nadhledu, druhak se tu pěstuje permanentní osočování – jednou jedna strana vyhraje nebo nevyhraje volby a podle toho označí za většinu populace za socky nebo za blbce. A koneckonců aktuálně je toho málo, na co být hrdý. To, že se všemi vyjdeme, je spíš doklad toho, že nikomu nestojíme za to, aby nám lezl do zadku nebo aby si na nás honil ego.
Pavel: Řekl bych, že píšeš nesmysle.
Za prvé nevím, proč do toho taháš politiku. A za druhé koukni se na historii, tohle neustálé poraženectví i vyžívání se v sebelítosti je tu zakořeněné až moc. Myslím, že postačí jsi podnikavější a netajíš se tím, podívej se, kolik lidí Tě bude zrazovat, že to nedokážeš, protože Čech nemůže nic dokázat.
Pavel: Mimochodem, občas už čekám, že napíšu něco o GNU/Linuxu a začneš řešit, že open source by se měl příčit mému pravicovému smýšlení. Sorry, ale tohle byl záměrem naprosto apolitický článek.
Marek: Všechno se vším souvisí, a ryba smrdí od hlavy. Za Masaryka nebylo žádné poraženectví – poněvadž jsme měli právě Masaryka, a ještě pár dalších osobností, které dokázali vést. Podívej se, co udělalo se seběvědomím Američanů vláda Bushe a jeho administrativy. Takže bohužel, budeš asi obtížně hledat prostor, kde se neprojevuje politika. Ta vytváří rámec, společenskou atmosféru, prostor pro kulturu. A fakt záleží, kde a s kým žiješ. Nejsme Američani, abychom se plácali po ramenou a říkali si, jak jsme dobří, ba přímo skvělí. Nejsme Poláci, kteří si myslí, že jsou v Evropě poslední záchrana katolicismu, ale rozhodně nepotkávám lidi kteří by měli potřebu řešit, že jsou Češi, nebo že by měli komplexy. Možná u Vás v Teplicích je to jinak.
To, co aktuálně fest nefunguje, je respektování lidí s jiným názorem – díky tomu polovina národa má tu druhou za blbce.
Marku, vidím to asi tak: Češi mají trochu komplexy, které jsou dány historicky. Je to určitá forma poraženectví, tzv. „MČČ“, což znamená malý český člověk.
Nevyplývá to jen z historických událostí (Bílá Hora, Mnichov, Srpen 68). Již v době Bílé Hory se Češi neprali o svoji budoucnost, bylo jim to jedno, jak to dopadne. A přitom výsledek nebyl předem jasný. Je to někde jinde – nějaký psychický handicap, který jiné stejně velké národy nemají.
Dalibor: Napsal jsi, že nejsme velký a já dodám, že nejsme malý stát a národ, jsme středně velcí. Mimochodem Rakušanů je méně, než nás a neříkají pořád, že jsou malí.
Marek: Já jsem měl na mysli Belgičany a Dány – Rakušáci jsou trochu jiní: oni mají naopak velkopanské choutky, vždyť byli impérium, které jim rozbili Češi 🙂
To jak se má chovat politik, který vede velký národ, ukázal McCain – jeho projev ve kterém akceptoval výsledek voleb dokazuje jeho vyzrálost. Fandil jsem Obamovi, a jsem rád, že Obama vyhrál – nicméně McCain na mne zapůsobil. Chtěl bych zažít volby, kdy si budu moci vybírat nejlepšího z nejlepších kandidátů, a nikoliv nejméně špatného ze špatných.