Na konci 90. let 20. století jsem se párkrát potkal s člověkem, jenž mi vysvětloval koncept nového zřízení, „Sociálního kapitalismu“, které by mohlo nahradit jak socialismus, tak kapitalismus. Protože si část někdejších myšlenek pamatuji a teď je doba, kdy řada lidí přemýšlí, jestli není čas na nějakou revoluci ve společenském zřízení, zkusím alespoň něco z toho sepsat.
Přiznávám se, že nehodlám rozpoutat nějaké šílené hádky a pokud se tu objeví komentáře, které budou urážlivé, budou tyto bez milosti smazány, věcná diskuze ať již souhlasná, nebo nesouhlasná je vítána. Já osobně s navrženým konceptem nesouhlasím, protože porušuje jedno pravidlo, které by mělo platit a to, že stát nemá podnikat. Stát má vytvářet pouze právní rámec pro chod firem, ale významnější vliv na jejich chod je silně nežádoucí.
Hlavní teze konceptu spočívala ve státní kontrole nad podnikáním. Malé firmy do 25 zaměstnanců a určitého obratu, dejme tomu 1 000 000 € by provozovali klasičtí soukromníci, ale dále by podnikatel buď musel zastavit růst firmy, nebo by ji musel prodat za nízkoou cenu státu a nadále by zůstal ředitelem. Zajímavé je, že koncept, který dotyčný „vymyslel“ neřešil zpětné vrácení do rukou zakladatele, pokud by velikost firmy a obrat propadly zpět pod původní hranice a tam se aktivity držely dlouhodobě (tedy nešlo by o krátkodobý propad obratu).
Ta velikost a obrat vypadají sice velkolepě, ale stačí si uvědomit, že minimálně obrat přesahuje lecjaká autodoprava, která má alespoň 5 kamionů. 25 zaměstnanců zase snadno přesáhne lecjaké zahradnictví ve větších městech.
Znám řadu firem, které nelze považovat za velké, nebo bohaté, ale minimálně jednu z navrhovaných hranic přesahuje s přehledem. Lidem, kteří firmy založili a dotáhli k úspěchu by se určitě nelíbilo umělé omezení růstu firmy, jejíž koncept vymysleli a dlouhodobě intenzivně pracovali na tom, aby vše fungovalo tak jak má.
Na druhé straně by tento koncept měl obrovský úspěch u běžných pracujících, kteří neměli ten správný nápad, který by úspěšně uvedli v život a na jehož základě by vybudovali alespoň trochu solidně prosperují firmu. Respektive úspěch konceptu by byl jednoznačně zaručen u drtivé většiny lidí, kteří pracují na dělnických místech a věří, že práce ve státní firmě by byla lepší, než práce u soukromé společnosti. Víra v lepší život není dost, aby to mohlo fungovat, v historii nalezneme dost důkazů jak fungují firmy ve státním vlastnictví, které vlastně patří všem a zároveň nepatří nikomu.
Já osobně jsem proti takto nesmyslným konceptům. Stát musí regulovat právní rámec fungování firem, ale je krajně nevhodné, aby stát podnikal, nebo vlastnil firmy, bohužel je u nás stále ještě několik státních kostlivců ve skříni. Současné krizové dění ve světové ekonomice sice bude mít pozitivum v tom, že se prostředí trochu pročistí, ale je tu riziko, že takovéto naprosto zcestné myšlenky se budou objevovat docela často.
Komentáře
21 komentářů: „Sociální kapitalismus“
Takový zásah státu do podnikání by asi skončil debaklem. Dokonce se domnívám, že ani hypotékovou krizi stát nevyřeší. Jestliže krize proběhne, příští hypotékový trh bude mnohem opatrnější a za jiných pravidel. Trh se totiž umí poučit z předchozích chyb, i když to hodně bolí. Ale omezovat velikost firmy, to by už bylo hodně silné kafe. Firma by úmyslně nerostla i kdyby mohla. Být majitel úspěšné menší firmy není totéž, co být ředitelem velké firmy. Toho mohou zítra odvolat. Majitele firmy? Asi těžko 🙂
Sociální kapitalismus, jen to ne. Bohužel panáčci z Bruselu se k něčemu takové přibližují a většina populace tomu radostně tleská :-(.
LuFa: Kdyby jen v Bruselu, oni i socialisté s KSČM jsou schopni něco takového spáchat, navíc mají moc spořádané voličstvo a jak bylo vidět po posledních volbách do PSP ČR, vedení ČSSD klidně bude s KSČM spolupracovat ve vládě. Už proto je důležité jít k volbám a volit někoho rozumného z opačného konce politického spektra a není to jen má domovská ODSka.
Tuhle ideu nikdo neprosazuje, jen ty hledáš zas duchy :), nebo kalíš vodu. Jen podotknu, že minimum velkých firem je vlastněno konkrétním podnikatelem – tj. většina majetku je stejně v rukou nefyzických vlastníků (fondů, bank), které též dosazují své řiditele. Také podotknu, že řada podnikatelů by bez dotací z Bruselu jen horko těžko rozjížděla své podnikání. Sociální kapitalismus je asi o něčem jiném – o snaze zachovat sociální smír, což si myslím, že možné je – a to nejen direktivně.
Pavel Stěhule: Pavle, občas ně nutíš k zamyšlení, jestli vlastně čteš pořádně. Napsal jsem někde, že takovéto zcestnosti někdo prosazuje? Nenapsal, spíše jsem naznačil, že podobně zcestné návrhy jsou pravděpodobnější, než většinu lidí napadne.
Mimochodem, jak ty velké firmy začaly podnikání? Založily je snad banky, nebo fondy? To je blbost, viď?
A jsi šťastný člověk, neznám firmu, která by dostala dotaci z Bruselu. Že jsem v kontaktu s dost firmami/živnostníky. Jestli to čteš v novinách, kolik jich dotace dostalo, tak tomu věř, jestli se v tom prostředí pohybuješ, víš že je to úplně jinak. Nevím, jestli víš co znamená x× udělená dotace.
Asi jsem šťastný člověk – pracoval jsem na jednom sw projektu dotovaném z Bruselu, o druhém vím, a každý týden chodím kolem sport centra – kde je ohromná cedule, že projekt je spolufinancován z EU. Nejsem takový ňouma, abych si myslel, že do Bruselu pošlu žádost a dostanu peníze – na projektu, kterého jsem se účastnil se účastnil se velice důkladně musela dokazovat každá koruna, v podstatě to znamenalo čtvrt úvazku.
O založení firem tu nepadla řeč, ani z tvé a ani z mé strany.
Pavel Stěhule: No znáš 3 příklady těch, kteří si na ně šáhli. Naproti tomu najdeš řádově víc těch, kteří si na dotace nešáhnou a přesto své firmy rozjedou. Oni dotace podle mě trochu pokřivují normální konkurenci.
O založení tu nebyla, řeč, ale je nutné snad psát, že ty firmy se někde vzaly? Vím i o existenci rizikového kapitálu, ale ten už naštěstí také není dostupný tak snadno, jako před pár lety, protože většina projektů vypadala dobře jen na papíře, ale realita byla o ničem a kolik to stálo peněz …
Marku – co je to normální konkurence? To je dost bájný termín. To, že v některých zemích nemají dělníci zaručenou minimální mzdu, zaručené pracovní podmínky, že tam pracují děti není deformací konkurence? Mimochodem třeba finská Nokia by bez dotací nikdy neexistovala – celá GSM komunikace je založená na dotacích do výzkumu a do infrastruktury. Myslím si, že pro tebe je cokoliv státního apriori špatné – ale prostředí, kde neexistují regulace neexistuje, neexistovalo a existovat nebude. Vybudování čehokoliv složitějšího trvá desítky let, a na to dnešní kapitál nemá čas. V Aalborgu jsem byl svědkem jak se z oblasti, která byla původně zanedbaná ocelářská stagnující stala druhým vědeckým a inovačním centrem po Kodani. To je těžká deformace konkurence. Všichni podnikatelé, ze severu Dánska mají nyní o něco schopnější zaměstnance. Každý stát se snaží o určitou kultivaci, stejně jako každý správný hospodář. Aktuálně je to stát, dříve to byla monarchie nebo církev. Prostě někdo, kdo vidí trochu dál než 5 let. Pro pravici je to samozřejmě nepřípustné sociální inženýrství, jenomže bez tohoto druhu inženýrství by třeba v Praze nebyla Karlova Univerzita nebo CVUT. Nic z toho nikdy nebylo privátní.
Normální konkurence je prostě ta přirozená, kterou nikdo nevytvořil uměle tím že měl najednou peníze „zadarmo“. Nebo když ve svém oboru získám několik set tisíc Eur jako dotaci na rozjezd megasuperhyper hosting a budu moci několik let dumpingovými cenami likvidovat konkurenci bez poskvrnky na kvalitě je normální? Promiň, ale původně jsme mluvili o menších firmách a teď do toho taháš restrukturizaci celé oblasti. Myslím si, že je zřejmé, že dotace na rozjezd získá jen ten, kdo umí papírovat a vyplňovat stohy papírů, normální firma dostane leda příspěvek na vytvoření pracovního místa, toť náš případ, protože opravdu máme co dělat a nelze obětovat jednoho člověka na papírování pro Evropské dotace.
Když jsi zmínil dotace do GSM, předpokládám, že víš čí je to původně výzkum a kdo dneska veškerý vývoj platí. Mimochodem těch armádních a vesmírných „odpadů“ se pohybuje po zemi plno.
Dobrý, alespoň vím, že nevidím dál, než za pět let. Teď by mě jen zajímalo, proč dělám věci, které budou mít zajímavý efekt za delší dobu.
Nepleteš si GPS a GSM? GSM snad nikdy nebyl vojenský výzkum – co je mi známo. Možná se mýlím. Fakt nevím, co děláš a kdy to bude mít efekt. Nicméně nevšiml jsem si, že by třeba ODS nějak zvlášť financovala výzkum nebo školství – trošku podpásovka, ale zajímalo by mne, kolik z Topolánkova Becario fondu šlo na školství a kolik na golf. Asi jsi výjimka, která víc myslí na budoucnost 🙂
Pavel Stěhule: Kupodivu snad ani ne. Už je dávno co jsem četl, a hledat to nebudu, že GSM je také v podstatě vojenská technologie, minimálně slotování hovorů na jednu frkvenci, přepínání frekvencí během hovoru a šifrování v reálném čase. Jinak koncept buněk, jak se používá dodnes je z dílen Motoroly, alespoň ta měla tuto technologii první v praxi. Ale fakt nechtěj, abych to hledal.
Hmm, já jsem si obecně nevšiml nějakých výrazných investic státu do výzkumu, ty rozumně získatelné byly formou grantů a pamatuji se na Kopernika, který využívala naše katedra fyziky.
Proč pořád dáváš najevo, že kdo je ODSák, nemá to v hlavě v pořádku? Alespoň tohle nejednou z Tvých vět vyplynulo.
Abych nebyl jen hrubě konfrontační – nepochybně celá řada dotací je, byla a bude poskytnuta nevhodně – to jsou i poslanecké medvědí peníze, peníze z řady fondů, nepochybně velká část peněz na akademické půdě se utratí neefektivně – vyžírky najdeš všude, alespoň já je tedy skoro všude našel. A drobný podnikatel bez kontaktů, znalostí to má těžké – v některých oborech nepřežije. Nerovnosti v šancích ale nezpůsobují pouze dotace. To už je na pivko nebo několik pivek v hospodě.
p.s. Protože nemám rád ODS 😉
Pavel Stěhule: Blbý důvod, jednou by mě zajímalo, koho volíš :-).
Už jsi asi postřehl, že nejsem tupě souhlasící s naším vedením, ale není tu nikdo bližší mému smýšlení. Věřím, že i práce dole má smysl a třeba budu jednou vyslyšen, alespoň v něčem. Ano já jsem pro co nejmenší vliv státu na chod života, firem a dalších oblastí, každý se má starat především sám a nečekat na befel státu, kam se má postavit a co dělat, tahle svoboda je jeden z konceptů, které v ODS jsou, jen nejsou tolik vidět.
Volím sociální demokracii – protože tu není nikdo bližší mému smýšlení. Svoboda je krásná, ale musí se pojit s odpovědností. Kdo dostal meč, musí vědět kdy tasit, a kdy meč schovat. Určitě bych nerad žil v zemi, kde by se každý staral pouze sám o sebe, což neznamená, že chci aby mne stát vodil za ruku.
Pavel Stěhule: Svoboda se musí opravdu pojit s odpovědností. U sociální demokracie mně vadí, že razí trochu politiku „po nás potopa“ a raketovým tempem vzrůstá zadluženost. Sází na voliče, kteří si hledí momentálního párku s pivem (to je jen příměr) a problematika státního dluhu je jim trochu vzdáleným pojmem. Bohužel u řady členů ODS je problém trochu jiného druhu: rádi se osobně zviditelňují a sledují svůj osobní (finanční) zájem. Viz propagace Olympiády u nás … Takže si vyberme z té naší politické galérky :-D. Faktem je, že politice sociální demokracie nevěřím, ale to je můj osobní názor. Nevnucuji.
Dalibor: No Pavel mě teď nepříjemně překvapil. Nejde o to, že je volič ČSSD, znám tam rozumné lidi a už jsem to také psal, že by měli udělat něco se svým vedením, což je momentálně i náš průšvih, ale jak reagoval na má slova „každý se má starat především sám a nečekat na befel státu, kam se má postavit a co dělat“. Míněno bylo, a fakt nevím jak to srozumitelněji napsat, že se chci o svém životě rozhodovat sám, za to jestli jsem na tom dobře nebo ne, nést 100% vlastní odpovědnost a ne že se máma-táta stát postará, třeba těmi přepísklými sociálními dávkami, které jsou hodně danajským darem.
Co Pavel napsal o neinvesticích státu do vědy a vzdělání je mimo jiné jeden z důsledků toho, že jsme prachy prožírali. Vážím si Pavla co dělá kolem FOSS (konkrétně PostgreSQL), ale v tomhle se prostě neshodneme. Jistoty jsou fajn, ale nejsou rozumná cesta dopředu, spíše uspávají a brzdí. Mimochodem, Francie je tak sociální, že jen málokdo se odváží příjmout mladého člověka do jeho prvního zaměstnání díky jejich zákonu o prvním zaměstnání.
Asi si nerozumíme – nejde mi o to, aby tu stát za všechny všechno vyřídil. To je nesmysl – ale do očí mne bije, tvoje „člověk se má starat jen sám o sebe“. To je druhý extrém, který asi vážně nemyslíš. Člověk se má přeci starat také o rodinu, společnost, nemyslet pouze na svůj vlastní prospěch. Prostě žít ve společnosti – tzv. občanská společnost, občanská pospolitost – přesně to, co je Klausovou solí v očích. Dokud měla církev monopol a odpovídající prostředky, tak zabezpečovala nijak pohodlný, ale bezpečný sociální polštář. Stát církev připravil o tyto zdroje (nikoliv komunisté, ale josefínská reforma), tudíž stát přebral tuto roli. Ten polštář sloužil a slouží k budování určité struktury, klimatu – společenské kultury – je nesmysl říkat všem, že se budou mít dobře – to se fakt nedá zajistit, ale věřím, že je dobré zajistit jakousi spodní mez, že vždy člověk, pokud bude respektovat určitá pravidla nepadne na úroveň dobytče, že bude mít šanci na normální život – a že je pro něj výhodné tudíž tato pravidla respektovat. Je bez diskuzí, že míra pomoci by se měla určitým způsobem revidovat (aktualizovat), což se neděje, a také za pomoc by měl stát vyžadovat určitou protihodnotu (což se také neděje).
Pavel Stěhule: Napsal jsem že „člověk se má starat jen sám o sebe“, nebo že „každý se má starat především sám“? Ony ty dvě verze znějí podobně, nicméně, je tam rozdíl. Účelová záměna, nebo byl nepochopený význam? Jedna věc je pomoci těm, kdo nemohou a druhá věc je přeštědrá sociální síť, která ani nenutí snažit se hledat práci, nebo zkusit uspět na vlastních nohou.
Pak si rozumíme.
Já to vidím tak: ideální společnost by byla, kdyby každý sám cítil odpovědnost za své činy a za svoji práci a byl dostatečně motivován k vyšším výkonům, na druhé straně lidé, kteří nemohou pracovat mohli důstojně žít (děti, nemocní a staří lidé). Nikdo by neměl zůstat úplně bez prostředků. Ten pojem „důstojně žít“ se ale odvíjí od celkové úrovně společnosti, kterou živí právě ti pracovně aktivní zaměstnanci a schopní podnikatelé. Ti by měli mít vhodné podmínky pro svoji činnost a nebýt uměle tlačeni zpět (např. maximálním počtem zaměstnanců ve firmě nebo maximálním obratem, atd.).
Výše sociální sítě je samozřejmě předmětem diskuzí mezi politickými stranami, cílem je najít vhodný kompromis.