Posledních několik dní vidím drasticky vypadající zprávy o Vietnamcích, kteří by měli kupovat psi na zabití a snědení, některé zprávy dokonce zašly tak daleko, že jsme se mohli „obávat“, že jíme psí maso ve vietnamských/čínských restauracích.
Uznávám, že vietnamizace menších obchodů s potravinami není asi to nejlepší, co nás mohlo potkat, ale berme jako fakt, že Vietnamci mají, ve srovnání s námi, obrovskou píli a houževnatost. Je to několik měsíců zpátky, co jsem četl článek; v mém oblíbeném WC čtivu, Týden; který potvrzoval, že kde Čech zkrachuje, nastoupí a uspěje Vietnamec. Kolik znáte českých malých obchodníků, kteří jsou ochotni mít otevřeno od 7:00 rána do 22:00 večer? Já moc ne. K vietnamským obchodníkům nějak patří divný chaos v obchodech a bordel, takže tam moc nemusím chodit a je to pro mě spíše nouzovka, když se mi nechce do velkého supermarketu/hypermarketu, nebo potřebuji jen pár drobností. Nejbližší český obchod mám 1 km a k Vietnamcovi to mám jen pár kroků.
Vietnamské a čínské restaurace tu byli dříve, než se Vietnamci přesunuli z tržnic, kde prodávali padělky oblečení, do regulerních obchodů, někteří prodávají dále oblečení, ale již to nejsou padělky (přiznávám, že pracovní rifle mi vydrží stejnou dobu, ať jsou od Vietnamce, nebo značkové a na slušné věci mám po ruce extrémně šikovnou švadlenu) a další se pustili do obchodu s potravinami. Já mám jejich kuchyň rád, zejména tu ostřejší a to nad čím se mnozí pozastavují že děsně pálí, tak ještě přiostřuji. Věřím tomu, že pro nás připravují jídlo z nejrůznější drůbeže, vepřového a hovězího.
Našinci jsou šokováni, že Vietnamec je schopen koupit psa kvůli masu. Mě osobně to nijak nepohoršuje a neznechucuje, v podstatě mohu za sebe napsat, že pro mně je maso jako maso, pokud není zkažené, a zvláště když se umí dobře připravit (psí už jsem jedl). To znechucení z pojídání psího a kočičího masa máme pouze proto, že vnímáme psa, nebo kočku jako domácího mazlíčka, člena rodiny, ale k praseti, nebo krávě, si takový citový vztah neděláme a už od narození počítáme s tím, že nám dřívě, nebo později, skončí na talíři. Podívejte se do Vietnamu, prý je to nádherná země, a uvidíte, že oni chovají psi přímo k jídlu, samozřejmě, že někteří jsou domácí mazlíčci. Věřím tomu, že pokud Vietnamci koupí v útulku psa, neskončí na talíři ve vietnamské/čínské restauraci, ale upraví si jej pro sebe a pro své přátele, oni dost respektují naše zvyky.
Mimochodem, koně považujeme za nádherné a ušlechtilé zvíře a řada z nás již koňské maso jedla, neodporujeme si v tom, jak přeceňujeme ochranu psů a koček před snědením? A navíc psí maso bude 100% zdravější, než maso vepřové, nehledě k tomu, že pes se neválí ve vlastním hnoji.
Komentáře
6 komentářů: „Psí fóbie“
Zajímavý post. Nikdy jsem o tom nijak nepřemýšlel, ale v zásadě se můj názor shoduje s tvým.
Navštívil jsi, Marku, někdy restauraci indickou? Prý je jedna také v Teplicích (někde ve Školní, nebo kde). Já mám svou oblíbenou v Plzni. To jsou ti teprve pikantní jídla! Kam se na ně hrabou čínské restaurace…
Posledni veta clanku mi pripomela Pulp Fiction 😉
Kolemjdoucí: Však také z toho filmu je ta věta zmodifikovaná, jen ty krysy bych do toho netahal.
Jíst se dá všechno. Kdo viděl film Král krysa? U psa a kočky bych měl ale problém, pokud předem bych věděl co jím. Vím, je to určitý předsudek …
Jednou jsem se bavil s nějakým Indem, který vyprávěl o psí farmě na maso, když jsem se podivoval, on řekl, že jiný kraj jiný mrav :-). My také přece jíme jejich posvátné krávy. Má svým způsobem pravdu.
Dalibor: Je to přesně to co jsem napsal, je to jen náš předsudek. Nevím, jestli to je jedna z moudrostí indiánů, nebo čí, ale slyšel jsem, že maso každého zvířete se dá sníst, je potřeba se vyhnout jen některým žlázám. Jo je to pravda, svalovina pracuje na stejném principu, tak snad není možné, aby svalovina hada byla jedovatá.
Marku, jíst kočky a veverky není zrovna společensky „in“, to bys měl vědět z četby Boženy Němcové.
Ale každopádně – nevím jak je na tom dnešní legislativa, ale minimálně v 90tých letech bylo pojídání kočičího (a přepokládám že i psího, ale o psi jsem se nikdy až tak moc nezajímal) zakázano zákonem. Z jednoho prostého důvodu – hygienického.
Samožrejmě, pokud si někdo pořídil psa a na čundru si ho na táboráku opekli (Takové historiky se mezi trampy šíří. Nakolik jsou pravda nevím, ale v okruhu co jsem se pohyboval se o takových „trampech“ nemluvilo zrovna s úctou.), je to jejich věc a kde není žalobce, není soudce. Ale, koneckonců, ti Vietnamci to nemají špatně vymyšlené, psi z útulků jsou očkovaní a pod veterinární kontrolou, proč by někde chytali nějaké zaběhle čokly, že?