Marek Olšavský: blog

Mám rád japonská auta a za svůj život jsem jezdil s lecčíms, ale naprostým favoritem jsou pro mě japonská auta, naopak evropská mi většinou nevyhovují, z mnoha důvodů, které tu shrnu.

Spolehlivost je tou nejznámější vlastností japonských aut. Koukněte se někdy na žebříčky, které jsou sestavené ADACem a TÜV na základě statistik ze servisů a ohlasů zákazníků. Toyota a Honda si rozebrali prvních 10 míst žebříčku a jen občas se tam objeví některý z nejvyšších modelů BMW, nebo Mercedesu. Ve spolehlivosti jsou japonská auta naprostou špičkou, ale myslím tím opravdu japonské automobilky, protože Mazda, Nissan, nebo Mitsubishi už tak
čistokrevní japonci nejsou (Nissan toho sdílí nemálo s Renaultem) a na kvalitě je to bohužel znát. Subaru a Suzuki jsou kvalitativně vysoko, ale evropské modely Suzuky, které se vyrábějí v Ostřihomi (Maďarsko), trochu zaostávají.

Výbavou jsou japonská auta trochu zvláštní, panuje jiný přístup, než na jaký jsme zvyklí od evropských automobilek. Výbava nebývá, obvykle, tak variabilní a často je nabízena pouze systémem jakýchsi předvybraných balíčků. To vypadá záludně a také v tom systému jedna záludnost je, japonští (ale i korejští) výrobci automobilů mají již standardní výbavu natolik širokou, že v balíčcích je pomalu jen lepší autorádio, litá kola, nebo nárazníky v barvě karoserie. Osobně tento postup kvituji s povděkem.

Krádeže japonských aut jsou vzácným jevem. Většina uhradených aut je totiž rozebrána a rozprodána na náhradní díly, ale pro japonská auta se poněkudsi špatně odbytiště náhradních dílů, což je dané jejich pověstnou kvalitou.

Japonci mají sice konzervativní přístup k designu, ale auta vypadají po čertech dobře. Poslední verzi hatchbacku Toyoty Corolly jsem vždy hodnotil slovy „předek od Opela, zadek od Audi a pod tím dokonalá technika“. Design nových vozidel Toyoty a Hondy hodnotím velmi vysoko, bohužel v designu bezkonkurenčně, alespoň u mně, vyhrává Mazda, byť ta už kvalitativně za Toyotou lehounce zaostává (o pověstná „prsa severokorejské maratonkyně“). Protože evropani jsou dost konzervativní a nenaučili se věřit japonským vozům, nejezdí po našich silnicích stáda aut Toyota, Honda, Mazda, Nissan a další, setkání s nimi je vždy příjemné.

Nevýhodou japonských, či spíše neevropských aut jsou ceny náhradních dílů. Jenže to je dvoustranné, vyjma skla, které mám samozřejmě v poviném ručení připojištěné, a případě poničených nárazníků, když se vedle mě pokouší zaparkovat neschopný řidič, jsou náhradní díly málokdy potřebné. Prostě vše je udělané tak, že japonské auto se základní údržbou funguje bez nejmenších zaškobrtnutí 20 let, malý důkaz používám sám, asi 15 rokem vlastním Suzuki Swift, jeden z posledních před přemístěním výroby do Maďarska a dělá se jen to nejzákladnější (výměny náplní, brzdy, řemeny, svíčky). Při tom věku a zhruba 265 000 kilometrech už je opotřebení zjevné, ale přesto auto kategorie miniautíček funguje naprosto 100% ku mé spokojenosti, vedle něj jsem měl několik dalších (Alfa Romeo 33, VW Golf, nebo Tatra 603), ale tahle Suzuka přežila, stejně většinou jezdím sám, tak proč s sebou vozit 2 tuny železa, pomalu ale uvažuji o obměně vozového parku a nejvážnějšími kandidáty jsou Toyota Corolla Verso, jako rodiné auto, a Suzuki Spash, nebo Toyota Aygo, jako autíčko pro mé sólojízdy a pro pohyb po městě a okolí. Teď vše závisí jen na penězích, které budou vydělávat připravené projekty. Protože tento článeček byl téměř dopsaný v archivu pár dní, stihl jsem se podívat k prodejci automobilů Suzuki Auto Motors, a. s. z Ústí nad Labem a nový sedan Suzuki SX4 je fakt nádherný, navíc po zkušenostech dost technice Suzuki věřím.

Ano, přiznávám se, že mým snem je některý z Lexusů (luxusní auto s dokonalou a nezničitelnou technikou Toyoty), nebo ještě lépe Jaguar E-Type (nejhezčí britský automobil všech dob, velmi srdeční záležitost), ale ten Jaguar by byl ryze pro mou radost.