Marek Olšavský: blog

Jeden z českých topblogerů, Radek Hulán, napsal článek „Politický boj: OpenXML versus ODF“, ve kterém líčí zastánce ODF jako pouhý marketingový nástroj firem IBM a SUN Microsystems v boji s dokonalým Microsoftem (toť má velmi volná interpretace). Moje námitka proti OpenXML je technického rázu a naprosto mě nezajímá, kdo je tvůrce kterého formátu.

Pro neznalé je potřeba napřed ujasnit, co je ODF. ODF, neboli „Open Document Format“, je nástupcem původních formátů používaných od dob StarOffice. ODF je jakási obecná definice, koncovku .odf u souborů nejspíše neuvidíte, ale koncovky .odt (textový dokument), .ods (sympatická koncovka :D, tabulkový procesor) a další (podrobný seznam variant naleznete třeba na wikipedii) uvidíte. ODF ukrývá to nejpodstatnější pod povrchem, zkuste si takový soubor přejmenovat, respektive mu změnit koncovku, na .zip a rozbalit. To co najdete je několik XML souborů, z nichž jeden je obsah dokumentu, v dalších je formátování, či makra, a pak tam mohou být adresáře s obrázky a dalšími vloženými daty.

ODF pochopitelně není bez chyb, slabiny se najdou, ale to je asi normální (zejména u první verze komplexního formátu). Jenže firmy a lidé kolem ODF získali posvěcení ISO a to je jednou z podmínek používání ve státní správě, mimochodem úřady v Evropské Unii by měly postupně začít komunikovat právě jen pomocí zdokumentovaných a schválených formátů. Microsoftu otevřený formát chyběl, RTF je tu dlouho, ale jde použít jen pro texty, nedávné „odtajnění“dokumentace k současným binárním formátům dokumentů MS Office také neřeší vše, protože spíše než rozumný formát souboru připomínají soubory jakýsi dump paměti.

První viditelnou chybou v OpenXML, jak se správně nazývá formát Microsoftu, jsou obezličky typu „like word95“, do nichž se schovají binární data (takže výsledkem bude XML obsahující binární data, což jde proti logice XML jako takového, které je určené pro texty), ale budiž, momentálně to asi bez takovéto obezličky nejde a dá se předpokkádat, že ta bude postupně stále méně využívána.

Druhou, závažnější, chybou je nekonzistence, na kterou poukazuje článeček na stránkách Roba Weira. Pro programátora je mnohem příjemnější, když se stejná věc udělá pro různé dokumenty stejně, než když je postup různý. V tomto bodě je ODF jednoznačně mnoho kroků před návrhem OpenXML.

Dokumentace k OpenXML čítá 6 000 stránek, to je opravdu mnoho. Dokumentace k ODF má 700 stránek. Co z toho je schůdnější pro studium? Jako vývojář se kloním k druhé variantě.

Microsoft se mohl rozhodnout, jestli se přidá k těm, co budou podporovat ODF, nebo ne, bohužel se rozhodl pro vlastní formát, který potřebuje prosadit jako ISO standard, aby nevyloučil své Office z nasazení ve státních správách. Existuje importní filtr pro ODF, který lze zaimplementovat jako plugin do dnešních MS Office, ale pokud není přímo zaintegrován do balíku a ODF není nastavené jako výchozí formát, jde jen o „Cimrmanovský úkrok stranou“, který poslouží běžným uživatelům, když jim nějaký „svobodný pomatenec“ pošle dokument v ODF.

Bohužel neočekávám, že by se OpenXML nestalo standardem. Microsoft již „defacto standardy“ nastolil, tento bude navíc posvěcen jako ISO standard. Microsoft umí nabídnout to co většinový uživatel chce/potřebuje, vybudoval si tím téměř monopol a má neskutečné zdroje na další vývoj. Kdyby se přidal k těm, kteří vytvořili ODF, mohl prospět špičkově navrženému formátu, který již standardizovaný je a mohl ušetřit běžným uživatelům nervy s nutností používat rozšíření třetích stran, aby mohli pracovat s konkurenčním formátem. OpenOffice.org/StarOffice nejsou jediný kancelářský software, který má ODF jako výchozí formát, viděl jsem i několik běžných aplikací, které ODF používají pro výstupy, protože se dalo rozumně implementovat a práce s ním je snadná.

Aktualizace: Microsoft Office mají plně integrovánu po verzi 2007.