Jedna z moc starých věcí, možná se většině čtenářů nebude líbit.
Malá ulička blízko středu města působí nenápadně, je v ní relativní klid, většina oken je ponořených do tmy, na konci svítí jediná fungující pouliční lampa, kolem vchodů klid a semtam nějaká popelnice. Nikde ani živáčka, jen na kraji jedné střechy se rozvaluje kočka, kouká dolů a sleduje, co se děje v ulici, možná vyhlíží potenciální kořist.
Nikde nikdo? Ale kdepak, středem se potácí muž, podle obleku by se dalo soudit na vysoce postaveného managera, ale je z něj cítit levný alkohol.
Muž zničehonic zastaví, postaví kufřík a začne na ulici vykřikovat.
„Kdo jsem? Nikdo! Co mám? Nic!“
Sáhne pod do náprsní kapsy a vytáhne pistoli, nic velkého, ale pro sebeobranu by stačila.
Výstřel… Kočku, která se rozvalovala na kraji střechy, mohl výstřel vystrašit, ale nestalo se tak, řítí se mrtvá k zemi.
„Měl jsem postavení a všechno je pryč!“ Další výstřel a v ulici pohasla zbylá okna, obyvatelé uličky mají strach.
„Měl jsem manželku, odešla. Dítě jsem neviděl pět let.“ Během těchto vět došel na chodník , ale kufřík zůstal uprostřed silnice.
Pistole znovu štěkla, tentokrát zhasla i poslední lampa na konci ulice, zhasla poslední pouliční lampa, která malou uličku osvětlovala.
„Nejsem nic a život už dál nemá cenu!“
Další výstřel.
Ulice zmlkla.
Vrznutí dveří… Hlasitý křik ženy…
Komentáře
2 komentáře: „Noční ulička“
…je to k zamyšlení… ale ty snad takové pocity nemáš, nebo snad ano? Myslela jsem, že si spokojený člověk….
Heda: Ne, neboj, to je staré a nikdy jsem takové myšlenky neměl. Ještě pár povídek se najde, postupně a časem.