Internet věci (dále jen IoT) se stal podobnou módou, jako bylo kdysi XML, později Java, nebo velká data (Big Data). Na jedné straně otevírá peněženku nejednoho investora, doufajícího ve „velkou ránu“, na straně druhé přitahuje prospektory, kteří zkouší štěstí s „populárními kravinkami“, jejichž smysl je často diskutabilní.
IoT novinářsky
Novinářsky nejběžnější prezentací IoT je chytrá domácnost, ve které lednice upozorňuje na docházejíci suroviny pro vaření, trouba napovídá při vaření a pračka si řekne o to, kolik kterého prášku je potřeba dokoupit do zásobníků při určité skladbě prádla. Případně jako kávovar, který ráno předčítá noviny, podle zájmů toho, kdo se u něj vyskytuje.
Domýšlí někdo bezpečnost? Třeba lednice se kupuje běžně na 10 let a nedovedu si moc představit, zda budou výrobci udržovat alespoň nějaký balík oprav po dobu života. Už na chytrých televizorech se problém ukazuje v plné nahotě; „pane, 3 roky je moc stará, kupte si novou.“
Najít startupy, které se snaží prosadit s internetem věcí, ve které spotřebiče ovládáte chytrým telefonem/tabletem, nedá moc práce. Efektní, ale je dobré si položit otázku, zda je taková vize vůbec uživatelsky přívětivá (k vypínači dojdu rychleji, než se proklikám na smrtfonu/šmatlaplacce).
Myslím si, že tohle pojetí přitáhne zájem a investice, ale mimo geeků budou lidé radši používat jednoduché věci, jako je obyčejný vypínač.
BTW: Televize je pro mě lepší hloupá, ze které udělám chytrou nějakým malým počítačem ala Raspberry-Pi, nebo Chromecast, který snadno vyměním.
IoT mým chápáním
Jiná varianta chytré domácnosti už vypadá trochu rozumněji. Domácnost protkaná několika čidly, jež využívají počítačovou síť k základní výměně dat a regulaci. K velmi chytré regulaci, ze které lze mít výrazný finanční benefit na úsporách.
Tohle pojetí mi je mnohem bližší, ale asi by nedávalo tak lákavé novinové titulky. Domácí automatizaci se věnuje třeba Petr Stehlík, nebo firma Montravel (ale ta jej realizuje pro větší firmy).
Dostupnost mikropočítačů (ESP8266, ESP32, STM32, Arduino, …) otevřela dveře nejednomu menšímu „bastlíři“, bohužel většina z této skupiny amatérů si pohraje s regulací vlastní domácnosti a jen málokdo dá veřejnosti k dispozici své řešení, nedejbože aby jej zkusili komerčně prodat.
Ono to půjde
A druhá cesta bude tou důležitější i když méně atraktivní. Domácnost s chytrou regulací dovede ušetřit nemalé peníze. Nezapomínejme, že vydělané i ušetřené peníze jsou nerozlišitelné, kladné číslo na účtu. První, kdo technologie adaptuje, jsou firmy, třeba takové, které mají síť prodejen a hledají jak ušetřit, což v první řadě znamená znát spotřebu a její rozložení v čase.
