Kdo se mnou někdy dělal, tak ví, jak moc nemám rád (finanční) zálohy. Jsou to peníze, které mi zbytečně leží na účtu a musím dávat pozor, abych s nimi nepočítal. Bohužel i tuto praktiku budu muset změnit a nejsem z toho moc nadšený.
A teď trochu vysvětlení.
Před pár lety poptával jeden tvůrce projektů školení PostgreSQL a během něj jsme spojili síly nad jedním projektem, ten bohužel nedopadl dle našich představ, ale nemám pocit, že by byl problém v našich technických možnostech. Pak na nějakou dobu zmizel, aby na podzim 2015 přišel s projektem, který byl absolutní bomba.
Měření odběrů energií, ze kterého pak zadavatel hledá úspory u svých klientů. Společností, které podobnou službu dělají je trochu více.
Veškerá data se ukládají do PostgreSQL. Na měřících místech jsou malé počítače (ne mnohem minimalističtější Arduina, či ESP8266) s měřáky připojenými na RS485. Nasazení malých počítačů není nejlevnější varianta, ale je krásně flexibilní. Klíčové části jsou napsány v Pythonu, který mám rád. Ovládací centrum je PHP, nicméně přepis do Pythonu (Flask a SQLAlchemy) jsem měl jako další body plánu. Vše bylo podřízeno cíli co nejrychleji měřit a pak se mohou dělat vylepšení.
Do projektu jsem šel jako partner, který při vývoji vydělá poměrně málo, ale systém jako takový si žádá dlouhodobou podporu (aktualizace, backup, …) a za tu by dlouhodobé financování bylo. Byla to i zatraceně zajímavá výzva pro mozek, protože už jsem začínal mít averzi na „krátké štěky“. Nepotřebuji vydojit miliony za několik měsíců.
První část realizace se povedla, data se měří, první menší zákazník (jen cca 20 lokalit) může optimalizovat spotřebu. V další části už začaly problém. Spojení „peníze budou za pár týdnů“ jsem slyšel mnohokrát. Svým způsobem jsem začal bojkotovat další vývoj ve chvíli, kdy už na mě dotíralo několik dodavatelů, že potřebují zaplatit peníze. Požadavek potřebuji tuto změnu a ideálně včera, od exparťáka, jsem fakticky ignoroval, protože v hlavě jsem více řešil splatnosti toho co dlužím.
„Bouchly saze“, na obou stranách. Moje odstranění od projektu bylo jednoduché. Vzít mi přístupy na SSH a do PostgreSQL stačilo. Nemám u sebe ani aktuální zálohy, kdyby nastala potřeba, musím znovu vynalézat kolo. Bohužel tímto skončila i komunikace, ale dost ukazuje, že to byl střet dvou poměrně konfliktních osobností.
Pro příště?
Vím, že podobný projekt už se mi nenaskytne. Podle exparťáka jsem „amatérský neumětel“ (je to negace jeho posledních slov „najmu znalého profesionála“). Bohužel neumím sám sebe moc prodat, ale i tak:
- Pokud s někým nemám pár bezproblémových projektů, jednoznačně chci zálohu.
- Pokud je projekt na dlouhou dobu, musí od začátku existovat nějaký paušál, který mi pokryje pravidelné náklady.
Kde jsem dělal chyby?
Když jsem ve své RSS čtečce narazil na článek „4 tipy pro programátory, jak získat konkurenční výhodu“ málem jsem si napohlavkoval. Nejsem zrovna vývojářský junior, ale umím věci komplikovat, moc přemýšlím jak napsat jeden kus kódu a radši jej 20× předělám, než jej pustím ven.
Popravdě v mém vydání jsem příklad všech bodů, i komunikace s netechnikem je pro mě oříšek. A velký problém mám i s organizací času :-(.
Docela velký problém jsem si nadělal i tím, že jsem fakticky vyházel ostatní klienty, jimž jsem dělal subdodavatele. Tak velký projekt prostě chce čas, který jsem nemohl věnovat „těm malým“. Teď se na ně obrátit nemohu, když jsem nad nimi „ohrnoval nos“. To bylo opravdu blbé rozhodnutí.
BTW
Možná není úplně korektní vysypat vše na blog, ale bohužel vztek mě nepřechází ani po několika týdnech.
Zatím nemám potřebu vysypat jména obou firem. Zadavatel má v systému trochu časovanou bombu, kterou neuvidí nikdo, kdo nikdy nepřemýšlel nad větší databází. A pro ně je o to horší, že nebouchne naráz, postupně „bude vylézat koroze“. Touto dobou už mohla být vyřešena.
