Startupová bublina. Nechápu.

Kategorie:

Štítky:

Startup vidím jako nejpoužívanější buzzword posledních měsíců. Podle mě zcela neoprávněně.

Když si zkusím položit otázku „co to je startup“, tak jedna z možných odpovědí je:

Reklama

Začal jsem podnikat, aby to znělo cool, tak tomu budu říkat startup! (Eventuálně „začali jsme podnikat, …“)

Rozeberme si tvrzení

Člověk začíná podnikat defakto z pouhých dvou důvodů:

  1. Má nápad co dělat a nemohl by jej realizovat v zaměstnaneckém poměru, nebo jej sám dovede lépe zhodnotit.
  2. Potřebuje živobytí, byť si myslím, že podnikání pouze pro peníze není zrovna dobrou cestou dopředu.

Nemohu se zbavit dojmu, že právě potřeba živobytí stojí za většinou startupů. Napřed je myšlenka na podnikání, pak se vymýšlí nápad, který by snad mohl zaujmout vhodnou masu spotřebitelů, rychle se hledá investor, který uvěří v rychlou a velmi výhodnou monetizaci prodejem akcií (po vstupu na burzu). No a nakonec se pracuje na vývoji prototypu. Bublina jede na plné obrátky.

Jaký má smysl budovat firmu určenou k rychlému prodeji? Jaký má smysl budovat a pilovat nápad, kterému podnikatel nevěří natolik, aby riskoval vlastní peníze i majetek, nebo nehodlá nechat firmu pomalu růst od nuly?

Jak rychle postavit „startupovou firmu“ 😀

  • Orientovat se ve světě internetu. Cokoliv neinternetového je obyčejné podnikání, žádný startup.
  • Vymyslet problém, který by neexistoval, kdybych je Startupista nevymyslel. To je asi nejtěžší část celého programu.
  • Napsat prototyp služby a pokud možno s použitím co nejobskurnějších technologií, aby tu kulišárnu jentak někdo neprohlédl.
  • Připravit PowerPointové prezentace, v nichž se budou se správnou hustotou opakovat termíny jako Big data, responzivní desing, JSON (XML je už z módy), …
  • Účastnit se startupových akcí, snažit se v akcelerátorech a oslovovat potenciální investory (za vlastní peníze startupista nepodniká).

Nejsem škarohlíd.

Každý startup mi nepřipadá jako vymýšlení projektu jen proto, aby se získala investice. Jsou startupy, jež si zaslouží úctu a myslím si, že by je jejich autoři prosadili i bez investic. Například Apiary, nebo CDN77.

Komentáře

2 komentáře: „Startupová bublina. Nechápu.“

  1. Pavel Stehule avatar

    Nesmíš v tom hledat logiku – účelem startupu je být vsázkou do loterie zvané burza 🙂 – a každá doba má svou zlatou horečku – ta současná se jmenuje „internetové startupy“.

    Občas to může mít smysl – před 20-30 roky startupy docela dobře fungovaly jako technologické akcelerátory – když jsem dával dohromady podklady pro disertačku, tak jsem dost často narazil na vzor: Americké námořnictvo, letectvo, FBI (jaká koliv jiná instituce) zaplatila základní aplikační výzkum – obyčejně stačil na pokrytí nákupu hw (což byly velké peníze), několika studentů jako brigádníků, a jednoho šéfprogramátora na plný úvazek na cca 5 let. Pokud se výzkum ukázal jako životaschopný, tak se obvykle osamostatnil (a cca 3 roky menší tým profesionálních programátorů přepisoval kód, který napsali studenti do profesionální podoby). To už financovali soukromí investoři. A poté si projekt žil vlastním životem, přičemž cílem bylo produkt prodat silné skupině, která si rozšiřovala své portfolio. Výzkumníci si dali rok dovolenou a vrátili se opět k výzkumu a začali s něčím o generaci vyšším. Díky tomu byly univerzity v USA docela dobře financovány, a existovaly pevné vazby mezi výzkumem a průmyslem (službami). Drobet se to ale zvrhlo – prostředek se stal fetišem. A navíc jelikož USA posledních 10 let své daně prostřílí a propálí v Avganistánu a Iráku, tak je podfinancovný výzkum na univerzitách a investiční peníze se pak lijí do čehokoliv, co vypadá jen trochu životaschopně.

    1. Marek Olšavský avatar

      [Pavel Stěhule]: Koukám, že to vidíme stejně, sázka do loterie a ne podnikání. Asi jsem moc starý na to, abych chápal podnikání jen kvůli obživě, ale potřebuji vizi něčeho životaschopného, co mě (a ještě lépe i další spolupracovníky) uživí i bez investora, nebo úpisu na burze.
      O historii startupů a vzniku Silicon Valey jsem našel zmínky v článku Pavla Doležala. Primárně investovala armáda, když byla k dispozici technologie, tak nechala firmu fungovat komerčně, ale nekřivila trh tak, jak se státům daří, i prostřednictvím státních akcelerátorů, dnes. Neprodělali a získali potřebné technologie.