Zdá se že krátká, částečná, prohibice se blíží ke konci. Tiskárna cenin natiskla inovované kolky, jež se bohužel od předešlých moc neliší, a začínají je rozdávat výrobcům tvrdého alkoholu. Občané mohou jásat, brzo bude tvrdý alkohol zase běžně dostupný a když stačí jedna jediná originální láhev (jež je snadno doplnitelná), tak jsme zase tam kde jsme byli.
Nejsem závislák a podle mého vlastního pozorování jsme v Evropě pravděpodobně nejvýchodnější země, kde restaurace a hospody nejsou místem pro doplnění alkoholu v krvi, ale kam se chodí na kus řeči s kamarády. V převážné míře, protože tu nepotkám tolik osamělých rychlopijáků, jako na sousedním Slovensku. V hospůdkách „5. cenové skupiny“ mají většinou výborné pivo (nemají týden otevřený sud :-)), ale tvrdý alkohol bych si tam nedal, protože mají v nabídce jen to nejlevnější na trhu a řekl bych, že to je ideální koncový bod prodeje pančovaného alkoholu.
Prohibice vlastně nic pořádně neřešila. Dočasně se omezil přísun alkoholu, našla se výrobna jež ustřelila, a zatím nevidím jednoznačnou změnu pravidel pro ohlídání toků alkoholu, ale i denaturovaného lihu, či čistého methanolu. Změnit by se měla i distribuce na koncová místa, zakázat prodej v plastových kanystrech, vynutit používání zpětně nedoplnitelných lahví (alespoň v restauracích) a to kontrolovat, byť by se velká intenzita kontrol dost prodražila. Zákaz kanystrů by znamenal nutnost vybudování stáčecí linky, což není to co si může dovolit „garážový padělatel“.
Pančovaly se jen nejlevnější lihoviny, kupující těch dražších by to nejspíše poznali již čichem a šli by láhev rychle vrátit. Pančovalo se dlouho a nenápadně, čistící proces (pořádný humus, vhodný leda pro sebevrahy) stačil dokud byl v nemrznoucí kapalině denaturovaný líh, ale z čistého methanolu již nešel methanol odstranit pod kritickou mez :-).
Alkohol je zbytné zboží, když bude kontrola nad jeho výrobou a prodejem, tak bude skupina nejzávislejších remcat, ale neděje se nic závažného. Jako podnikatel mám příjmy a výdaje, když prodávám zboží musím mít registrační pokladnu (a zákazníci by neměli dlabat na nevydávání účtenek), takže před finančním úřadem logicky nemohu obhájit nesoulad mezi příjmy, výdaji a životní úrovní (pokud bude zisk obchodu krýt leda minimální mzdu a já si jezdím v Porsche, tak bych měl být terčem zkoumání FÚ). Indicií kam zasáhnout s kontrolou je dost, bohužel v ČR se musí napřed stát obrovský průser, aby se alespoň něco málo začalo dít.
Už kloužu od původního cíle článku. Máme několik milionů hospodských remcalů, ale jen málo lidí ochotných nést kůži na trh. Umíme fantasticky kritizovat a tvrdit „já nevolil, to někdo jiný“, ale zvednout zadek k vlastní aktivitě se v ČR prostě nenosí.
O pančování alkoholu se, až do methanolového průšvihu, nemluvilo a média tvrdí že se o problematice běžně vědělo. Proč nešly popudy od těch, kteří remcají? Kde spaly naše občanské aktivity? U piva se nejlépe nadává a přeci si nebudeme stěžovat na kvalitu levného panáka.
Zajímalo by mě, co se bude dít s alkoholem který je teď ve skladech. Drahý se asi může vrátit, pravděpodobnost pančované kvalitní Whiskey je zřejmě nula-celá-nula-nula-prd. Levné lihoviny bude možná nejlevnější na státní útraty vykoupit a zlikvidovat.
PS: Už jsme tak hodně rezignovali na kvalitu, v honbě za nejnišží cenou, že další vlnu úmrtí čekám díky „normálnímu“ jídlu. Kdybychom se naučili kvantitu (plný nákupní vozík a pak polovina z toho v odpadu) nahradit kvalitou v potřebném množství, prospěli bychom nejen sobě, ale i své peněžence, viz. jedna reportáž z TV N@va.
