…a ani káva v dostatečném množství nezabrala.
Je to docela opruz, jsem zvyklý, že vždy mám jeden (přesněji řečeno každý druhý) víkend 100% pracovní a v tom duchu jsem si na aktuální víkend (11.-12. října 2008) naplánoval, realisticky, co potřebuji vyřešit v projektech, jichž se účastním jako vývojář. Dalo by se to stihnout, ale mozek si usmyslel, že ne a vystavil mi spací stopku.
Naštěstí ne na úplně celý víkend, v neděli jsem již dokázal nějakým rozumným způsobem částečně fungovat, ale v sobotu nezabralo ani nadměrné množství espressa a zeleného čaje. Bohužel to vypadá, že nejméně jeden den z týdne nebudu moci jít spát vůbec, protože ten čas potřebuji prostě někde získat.
Přitom jsem dlouhodobě tento rytmus provozoval a neměl jsem žádné problémy. Ach jo, to bude tím podzimem, už není letní světlo, ale ještě není dostatek zimy, jež by mě probírala.
Chce se to naučit odpočívat.
Komentáře
3 komentáře: „Tělo si řeklo…“
Není to jenom podzimem. Tělo si časem řekne, že je potřeba zvolnit tempo. Na to, co je člověk zvyklý ve věku 25 let, již může o deset let později zapomenout – aspoň v této frekvenci. Je nutné si rozložit čas mezi intenzivní práci a odpočinek – aktivní nebo pasivní, to už záleží na každém individuálně.
Já teď budu muset odpočívat víc (nuceně) pár týdnů, snad to bude k něčemu dobré :-).
Říká se tomu přeskupení sil ..
U mne Marku nic neobvyklého. Pokud mohu, k vydatnému dospávání pracovního týdne používám sobotní a nedělní dopoledne. Z postele, až tak v deset, v jedenáct ;-). Rodina si už zvykla.
Dalibor: Možná to bude podzimem, ještě v létě jsem to bez problémů zvládal. Pak je pro mne dobré období zima. Jaro a podzim mě každoročně takto ničí.
LuFa: Není čas se vypnout a rozhodně 16 hodin prospaných za sobotu nepovažuji za normální.