Jiří Paroubek pokračuje ve svém zviditelňování a jde podpořit sociální domokracii do Běloruska. Otázka je, jestli to jde dělat pro vlastní zviditelnění se, nebo opravdu mu jde o podporu demokratické opozice v Bělorusku.
Jak je obecně známo, v Bělorusku vládne Alexandr Lukašenko, jehož vláda velmi nápadně připomíná naprostou totalitní diktaturu, jejíž rozhodování je, snad, 100% závislé na Kremlu. Formální opozice existuje, ale je to opravdu pouze formální opozice, na způsob řízení státu nemá žádný vliv. V září budou v Bělorusku volby, očekával bych, že značně zmanipulované.
Jiří Paroubek, se svou potřebou všechno okomentovat a hlavně se nechat vidět, sám sebe neustále pasuje do role zahraničního experta. Před zářijovými volbami v Bělorusku letí podpořit, alespoň morálně, sociálnědemokratickou stranu v Bělorusku. Morální podpora od Jiřího Paroubka by mohla fungovat, protože byl přece morálním vítězem posledních voleb do Poslanecké Sněmovny Parlamentu ČR, alespoň je mu tento výrok připisován (prostě byl druhý vítěz).
Jiří Paroubek se nehodlá sejít s běloruským vůdcem Alexandrem Lukašenkem, čemuž se divím a zároveň nedivím. Nedivím se proto, že cestuje do Běloruska především proto, aby se setkal s Lukašenkovými oponenty a je to jen předseda jedné ze stran, on sám nemá exekutivní funkci a prezident jiného státu bude mít asi minimální potřebu se sejít s předsedou jedné z mnoha stran, tedy pokud by neměl nějaké společné cíle. Divím se, protože Jiří Paroubek a Alexandr Lukašenko mají stejné absolutistické sklony, alespoň přesně tak vypadá chování Jiřího Paroubka, a určitě by si měli o čem povídat, třeba by Jiří Paroubek získal morální podporu pro svůj plán, jak zatočit se svými kritiky (mezi něž se také počítám) a poučit se, jak zatočit s opozicí až se dostane k moci.
Jeho cestu podpořil i Karel Schwarzenberg, ministr kterého řadím mezi ty nejlepší, jakého ČR za poslední roky měla. Nepřekvapuje mě to, jelikož Karel Schwarzenberg sám podporoval opozici. Já sám vidím jeho cestu jako jeden ze způsobů, kterým se chce zviditelnit, o podporu opozice ani tak moc jít nemusí, před blížícími se podzimními volbami do krajských zastupitelstev. Jiří Paroubek by se měl spíše soustředit na piplavou práci doma a urovnání vztahů ve vlastní straně, kde se urodil zajímavý spor mezi ním a nohsledem Davidem Rathem, kvůli nepodpoře a podpoře Michaela Kocába (jehož si vážím, jako excelentního hudebníka), který by měl kandidovat do Senátu. Docela se tím bavím, Jiří Paroubek označuje Michaela Kocába za hlupáka a demagoga, ale jeho chování splňuje toto označení do puntíku, alespoň přesně tak se jeví inteligentním lidem.
Jiří Paroubek se snaží, ale nemá to šmrc a patřičný efekt, už jsem to řekl a napsal několikrát, s ČSSD to jde z kopce od doby, co v jejich čele nestojí Miloš Zeman. Vladimír Špidla byl nemastný neslaný, Stanislav Gros byl tak čistý, že poškodil stranu vlastním bordelem a Jiří Paroubek se chová jako absolutistický demagog, který dovede jen štěkat okolo.