Dvojtýdenní pauzu mezi Velkou Cenou Kanady a Velkou Cenou Francie spestřuje, tento rok, ten nejúžasnější a nejnáročnější automobilový okruhový závod na světě, 24 hodin Le Mans. Je to závod, který prověří schopnosti týmů jak v umění postavit rychlé auto, ale především auto, které vydrží 24 hodin jet sprinterským tempem.
Jiný velmi zajímavý závod se jel nedávno, 24 hodin na Nürburgringu, který se jede na „Severní smyčce“, tj. nejdelší konfiguraci tohoto německého okruhu, díky které jej Jackie Stewart nazval „Zelené peklo“. Jenže tato slavná 24 hodinovka je vyhrazena jen „produkčním“ vozům a mimo továrních týmů tam jede spousty hobby jezdců, prý je ve startovním poli ke spatření všechno možné od superrychlých Porsche až po Toyotu Yaris. Dobře, 24 hodinových závodů se jede více, ale tyto dva jsou absolutním vrcholem.
Letos byly přímé přenosy poněkudsi pokažené, protože Eurosport si vykoupil exkluzivitu a nebylo možné, na rozdíl od posledních let, přepínat mezi programy a vidět tak závod téměř plných 24 hodin. Škoda. Doufal jsem že nováček na Českém televizním trhu Sport 5 by mohl práva koupit, když už Charouz má v závodě 2 vozy.
24 Hodin Le Mans se jede ve 4 kategoriích, bývalo jich podstatně více, prototypy LMP1 a LPM2 (Le Mans Prototype) a sériové vozy GT1 a GT2. Okruh v Le Mans (také je známý pod jménem La Sarthe) je dlouhý 13,65 km dlouhý a díky mixu aut 4 kategorií trvalo pouhá 4 kola, než nejrychlejší prototypy Peugeot začali předjíždět nejpomalejší vozy kategorie GT2. Pokud bych měl závod trochu přiblížit běžným měřítkům netechnického člověka, představte si, že byste měli 10 kilometrů zaběhnout spinterským tempem, jako se běží 100 metrů, na 400 metrovém stadionu a souběžně startovali muži, ženy, profesionálové a amatéři.
Bylo se na co koukat, popisovat průběh celého závodu nebudu, to by bylo na velkou část knížky, jen shrnu moje dojmy.
Pro našince byla bezesporu nejzajímavější kategorií LMP1, kde startovaly dva vozy Antonína Charouze, Lola Aston Martin (piloti Tomáš Enge, Stefan Mücke a Jan Charouz) a Lola Judd (Greg Pickett, Klaus Graf a Jan Lammers), bohužel v 3. hodině závodu měly oba velké problémy, Klaus Graf přijel do boxů s kouřícím vozem a Stefan Mücke poničil Lolu výletem z trati (prý se vozu ulomilo zadní křídlo). Piloti stájí Pescarolo a Courage prý měli za úkol udržet co nejmenší ztrátu na vůz Lola s motorem Aston Martin, protože konkurovat továrním vozům Peugeot a Audi je zhola nemožné. Zajímavostí tohoto ročníku u Audi byl start s dieselovým motorem, ale palivo nebyla konvenční nafta, nýbrž bio palivo.
Na startu stálo v jednotlivých kategoriích dohromady 55 vozů:
- LMP1 — 22 vozů
- LMP2 — 11 vozů
- GT1 — 10 vozů
- GT2 — 12 vozů
Je snad už klasikou, že část závodu proprší, za poslední roky nepamatuji moc závodů 24 Hodin Le Mans, kdy by se jel kompletně celý maraton na suchu. Pršelo v noci a aby nebyl dojezd nezajímavý, tak zapršelo poslední hodinu závodu.
Jen na okraj připomenu několil historických zajímavostí. V roce 1949 dojela na 17. místě Česká posádka František Sutnar a Otto Krattner s vozem Aero Minor 750 (ano 2 válcový 2 taktní motor o objemu 750 cm3) na 15. místě a díky tehdejšímu systému koeficientů na objem motoru byli vyhodnoceni na 2. místě. V roce 1991 zvítězil monopost Mazda Oreca s rotačním motorem (Wankel), ihned byly tyto motory zakázány. Poslední roky jsou jednoznačně, v nejsilnější a nejzajímavější kategorii, doménou Audi, je jedno, že 2 roky jejich monoposty startovaly jako Bentley, jen s bublinou přes řidiče a v zelené barvě. Nejtragičtější nehoda snad nastala v roce 1955.
Ještě jednou Mercedes, tentoráte létající:
Výsledky zde zveřeňovat nebudu, ty vyjdou na odborných serverech i s rozumnějším okomentováním a analýzou.
Příští ročník se na tento závod hodlám vypravit, ceny vstupenek jsou příznivější, než na libovolnou Velkou Cenu Formule 1 a zážitek je naprosto neporovnatelný.
