Obecně vzato filmy s Vlastou Burianem moc nemusím, drtivá většina z toho jsou prvoplánové komedie s jiným humorem, než-li preferuji já. Je jen několik výjimek, kde mi plně vyhovuje. Jednou z nich je půvabná česká pohádka „Byl jednou jeden král“, kde zdatně sekunduje Janu Werichovi a druhým takovýmto filmem je „Zlaté dno“. Film není komedií, jak by řada lidí čekala, tedy alespoň ne prvoplánovou, byť se komická místa najdou, ale rozumné diváky může přinutit k zamyšlení.
Děj filmu: V jednom malém městě, Černošíně, má Cyril Putička (Vlasta Burian) malý papírnický krámek. Děti jsou v Praze, jeho synové (Antonín Streit, Raoul Schránil) podnikají ve stavebnictví a dcera (Věra Ferbasová) se má vdávat. Děti jej přesvědčí, především dcera, aby obchod prodal a přestěhoval se do připraveného bytu v Praze, kde mu dávají hromady peněz na živobytí. Přestože mu děti slibovali, že je denně uvidí, nemají na něj čas a Putička propadá depresím a nudě. Vyjede do Černošína, aby navštívil svého starého přítele hokynáře Neškudlu (Jaroslav Marvan) a při té příležitosti se pokusí koupit zpět svůj původní obchod.Neuspěje a po návratu zpět do Prahy získá místo příručího v papírnictví mladé vdovy Jarmily Valentové (Zita Kabátová). Rozejde se dětmi, kterým se nelíbí, že otec pracuje jako příručí v obchodě a postupně papírnictví pozvedne. S majitelkou se vezmou a svůj obchod, teď již velmi prosperující a s pobočkou, vedou velmi dobře. Synové však zkrachují a dcera je rozvedena, ne vlastní vinou. Na konci filmu dojde k usmíření dětí se papírníkem Putičkou, který jim přislíbí možnost začít znovu.
Ke konci filmu je moudro, které by si měl pamatovat každý, kdo už v životě někdy zkrachoval. „To se přece stává, že se člověk dře, plahočí a lopotí. A když se dílo pomalu daří, přijde neúspěch a je zle. Na chvíli to s člověkem zatřese. Ale jen na chvíli, vždyť mu přeci Pán Bůh nechal ruce a hlavu, aby se vzchopil a rval se dál se životem.“ Tato moudrá slova mi 100% připomínají jiný citát Konfucia, „Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy neupadneme, ale v tom že pokaždé vstaneme.“
Pokud si zhruba pamatuji, tento film za vlády rudých zrůd nevysílali v televizi, protože ukazoval, že pracovitost a podnikavost vede na vrchol a za socialistického režimu bylo nepřípustné být úspěšný. Každá vyjímečnost se trestala.
Já jsem jej viděl několikrát na různých televizních stanicích a velmi mě potěšilo, že vyšel na DVD a je zařazen mezi klenoty českého filmu. Pokud vám není líto těch několika korun, kupte si jej, nebo shlédněte na některé streamovací platformě. Opravdu doporučuji!
