Ve dnech 2.5.-3.5. 2006 byly v ČR volby do Poslanecké sněmovny. Předpokládám, že myslící obyvatelé této republiky, kteří mají volební právo a mají kus odpovědnosti za vývoj státu projevili svou důvěru té které straně. Volby dopadly, jak dopadly a byť se jedná o patový stav, kdy KSČM a ČSSD má stejnou polovinu hlasů, jako demokratické strany, jedná se o výsledek demokratických voleb, byť především ze strany ČSSD napadaný a dosažený podivnými metodami.
První věcí, která se může zdát mnoha lidem podivná je kandidování Ing. Jiřího Paroubka v Ústeckém kraji, odkud není ani původem a kde ani nežije. To je vcelku běžná praktika, protože vypadá přeci jen poněkudsi lépe, zvítězí-li leader strany ve svém okrsku a v Praze by neměl moc šancí proti ODS. Zcela logicky si vybral jeden z chudších krajů, kde mohl očekávat vítězství a pro jistotu do tohoto kraje jezdili voliči z jiných krajů, vybaveni voličskými průkazy, s úkolem volit pana Paroubka. Zvítězil v kraji, to ano, ale že by vítězství o zhruba 0.8% procenta bylo přesvědčivé se říci nedá.
Sobotní výlev, když zjistil, že vlastně nevyhráli, ve kterém tvrdil, že za jejich nevýhru mohou lidé z ODS a jejich „agenti – přisluhovači“ byl spíše černou tečkou za těmito volbami. Slovník, kterým pan Paroubek svůj názor řekl jsme slýchali v 50. letech, kdy sev této republice pořádal komunistický hon na čarodejnice. Od pana Zemana byl člověk na bonmoty zvyklý, ale toto již přesáhlo všechny meze. Kromě slovníku a urážky lidí z ODS a řady jejich voličů, kteří tuto stranu propagovali, se pan Paroubek dopustil nepřesnosti, když se odvolal na zákon 245/1995, který je Vyhláškou „Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody včetně rozúčtování nákladů na objekty a mezi konečné spotřebitele“, přečemž nepochybně potřeboval zákon 247/1995, který se voleb opravdu týká. Politik který byl v době konání voleb premiérem si nesmí dovolit pouštět do éteru takovéto nepravdy a má kolem sebe dostatek poradců, kteří jej mohli informovat o správném zákonu.
Dalším kamínkem do podivné mozaiky chování a vystupování ČSSD může být nesoulad mezi prohlášením (ze 13. května 2006) o nespolupráci s KSČM na vytvoření koalice a mezi výroky pana Paroubka, těsně po oznámení, v té době neoficiálních, výsledků, smutně oznámil, že s KSČM nezískali parlamentní většinu a nemohou tedy vládnout. Komunistická strana vznikla ve 20. letech oddělením od Sociální Demokracie, po válce Sociální demokracii pohltila a zničila. Pan Zeman dokázal tuto stranu plně oživit a prosadit. Spolupráce mezi KSČM a ČSSD je stále těsnější s minimálními rozdíly v programech i proto se tento pakt nazývá KSČSSD. Doufejme, že se nemusíme bát nové vlády jedné strany a uprostřed Evropy si nevybudujeme stejnou izolaci jako Bělorusko.
Nezbývá nám, než si přát, aby se ODS podařilo sestavit vládu, která provede potřebné reformy, které budou pro řadu lidí značně bolestivé, ale jinak to nejde. Demografický vývoj obyvatelstva je takový, jaký je a nám nezbyte, než se přizpůsobit. Je potřeba zastavit neustálé zadlužování se státu schodkovitými rozpočty, přestože ČSSD se ráda ohání růstem HDP, ale zapomíná dodat, že ve vzorci, podle kterého se tato veličina počítá je i útrata státu a ta je posledních 8 let, průměrně, o 125 miliard vyšší, než příjmy. Je třeba znormalizovat a zjednodušit podnikatelské prostředí v této republice. Rozsáhlá agenda a chování státu ve smyslu „podnikatel = zloděj, který chce jen okrást stát“ je nehorázné. Je třeba podpořit vzdělání, vznik a vstup společností, které budou využívat inteligenční potenciál českých vědců a vývojářů, protože budoucnost ČR coby montážní haly Evropy je značně nejistá.
Doufám, tedy, že má volba ODS byla správnou a i přes patovou situaci výsledku se podaří změny prosadit.
