Hudba se nemá stahovat nelegálně, zvláště když ji někdo prodává levně. Pokud se kouknete na můj profil na Last.FM, zjistíte, že můj hudební vkus je značně mimo hlavní proud, ale přesto je vcelku rozumný. Včera, tj. 04. března 2008 jsem zase po dlouhé době popustil uzdu své vášni a stáhl jsem nové album Ghosts I-IV od Nine Inch Nails (nevím jestli NIN považovat za kapelu, když ve studiu dělá Trent Reznor všechno sám).
Stáhl, ale 100% legálně, cena US$ 5 za komplet v CD kvalitě (žádný ořezaný demo formát neboli 128 kbit MP3, ale poctivý Flac) je naprosto směšná, a pokud se podívám, že album čítá 36 skladeb, tak jsem zaplatil nulu, přesněji řečeno 14 centů, za skladbu, stačilo jen zadat mail a potvrdit platbu přes PayPal, přišel mi odkaz a už to fičelo do mého PC.
Sluchátka mají příděl špičkové muziky :-). Zatím jsem album jen velmi zhruba prolétl a nemohu napsat jediné křivé slovo, holt kdo umí, ten umí.
Myslím, že Trent Reznor je dalším z průkopníků, kteří ukazují, že to jde i bez velkých vydavatelských domů, přeji mu, ať je co nejvíce platících posluchačů.
Komentáře
7 komentářů: „Trochu hudby: NIN – Ghosts I-IV“
Skvělý počin od Nine Inch Nails. Na stažení se staké chystám. Bohužel, právě teď mám zrovna období pomalého internetu, tak si pár dní musím počkat.
V úvodu tvého příspěvku mě jinak zarazila věta „Hudba se nemá stahovat nelegálně … “ . Výrazům legální a nelegální stahovaní mnoho u audiovizuálních děl nerozumím. Připadají mi dost zavádějící a matoucí.
LuFa: No budiž, vím, že je legální hudbu stáhnout, ale pořád jde ve většině případů o krádež. Za hodně slabomyslné považuji sdílení nového alba NIN na torrentech a DC, protože při takto nastavené ceně to jen vypovídá o ubohosti lidí, kteří musí vše ukrást za každou cenu. Popravdě, cena US$10 by pro mě nebyla za album problém, zvláště když je to někdo jako Trent. Mohl by dát ke stažení i starší alba, mě se pořád nejvíc líbí jeho prvotina „Pretty Hate Machine“.
MaReK: v tomto se spolu asi neshodneme. Dle mého kopie krádež není, dle tvého jo :-). Co beru jako podstatné a určující je, jak se potom s kopií zachází. Pokud je pořízení kopie provedeno pro osobní potřebu, pak je vše ok. Pokud ale pro další obohacování, např. prodej, pak už je to špatné.
LuFa: Kopie ne, pokud mám legálně licenci (jasně, teď mluvím jako typické ITčko), což v podstatě koupě CD, nebo na internetu splňuje. Pokud něco stáhnu, pokud to někdo někde vystavil, ale nemám k dílu licenci, chápu to jako krádež, byť náš zákon toto umožňuje a díky příplatkům na média/disky/paměťové karty to v podstatě mám předplacené. Navíc považuji minimálně za slušné zaplatit za něco, co poslouchám, byť to ne vždy jde, protože dost věcí tu jinak nemám šanci sehnat.
No, podívejme se na to z jiné stránky. Koupě fyzického CD není totéž jako stáhnutí z internetu, alespoň pro konzervativní starší lidi, jako jsem já. Mám v ruce obal i s nějakou tištěnou informací a to v případě internetového zdroje nemám. Má-li být cena z obou zdrojů stejná, rozhodně bych nic nestahoval. To si to dojdu koupit – za předpokladu, že je kvalita poslechu stejná. Pokud je stažená hudba kvality nižší, není už vůbec co řešit.
Další věc je, že CD koupené v USA za 11 dolarů stojí u nás přes 500 Kč 🙁
Dalibor Smolík: V podstatě souhlas, CD kupuju, ale jsou věci, kde jej až tak moc nemusím mít, prostě to co se mi líbí, ale ne na tolik abych investoval do CD bych radši stáhnul. Mimochodem mám doma dost CD z omezených edicí, ale to je trochu jiná kapitola.
K 6. komentáři: Já jsem měl na mysli případ, kdy se mi CD líbí a chci si ho koupit v každém případě. Pokud si můžu zvolit, koupím si raději CD v plastikovém obalu, nikoliv jeho elektronickou podobu stažením do počítače za úplatu. (Něco jiného je si je stáhnout v mp3 zdarma na poslechnutí a když se mi líbí pak ji je koupit v orig kvalitě.)